13.července 1989 byl ve Vídni zavražděn Abdurrahmán Kásemlú , předseda Kurdské demokratické strany a politik, který se zasazoval o autonomii kurdských oblastí v rámci jednotného demokratického Iránu.
Můj přítel, můj učitel, můj spolubojovník, který měl tak těžký život, že si to málokdo v Evropě dokáže představit, život, o kterém by mohly být napsány desítky knih.
Bolest, utrpení, pronásledování, perzekuce, křivdy a jeho boj proti tomu všemu – a to vždy s úsměvem.
Poznal jsem za svého života mnoho významných vůdců, od Willyho Brandta až po Václava Havla. Bolest, která provázela Dr. Ghassemlou a proti které bojoval, by si nedokázali ani představit – a přitom u žádného z těchto velikánů světové politiky bych si naopak já nedokázal představit ten zářící, srdečný úsměv plný naděje, který Dr. Ghassemlou vždy provázel. I když měl na každém kroku za sebou StB, nebo byl na krvavé frontě ve válce s Íránem, vždy byl ten úsměv s ním.
A tak, jak jsem ho měl možnost za ta léta znát, určitě se usmíval i na svého kata, na den přesně před 26 lety.
Dr. Ghassemlou svým úsměvem představoval dobrosrdečnost, pohostinství, láskyplnou lidskost svého národa.
On možná odešel, ale jeho úsměv září nad Kurdistánem jako slunce rozhánějící ty nejčernější mraky, které kdy mohl stvořit zlý člověk .
Leave A Comment