CİVİLİZACE a MY

Na konferenci v Evropském parlamentu

Pane Uzunoglu, jak vnímáte současnou vlnu uprchlíků do Evropy?

Tuto otázku je třeba vnímat a zpracovávat odborně a tudíž diferencovaně. Obzvlášť po 2. světové válce se začala demografie Evropy měnit nejen vnitroevropskou migrací, ale také imigrací ze zemí mimo Evropu, tedy hlavně z Turecka, Alžírska, Tuniska, Libye a Blízkého východu. Evropa tuto mimoevropskou imigraci potřebovala ke znovuvybudování válkou postižených a zničených států. A právě tehdy udělala zásadní chybu, že si imigranty nevybírala s ohledem na jejich schopnost a ochotu se integrovat. Těmito rozumem předvídatelnými sociálně-náboženskými otázkami se vůbec nezabývala.

Druhá vlna migrace nastala po pádu železné opony, jenže ta byla opět vnitroevropská. I jen tyto dva příklad by měly evropským státníkům stačit na to, aby pochopili, že vnitroevropská migrace (evropských migrantů bylo daleko, daleko více, než těch z ciziny) se nikdy nestala zdrojem tak závažných sociálních konfliktů – kdežto mimoevropští imigranti ano.

Nyní se Evropa opět nachází v podobné situaci, jako po 2. světové válce. Potřebuje levnou pracovní sílu, aby mohla financovat důchody apod. A opět ignoruje sociální a možná někdy až existenční konflikty spojené s neevropskou imigrací. A je zde k tomu ještě „malý“ detail, že neevropští imigranti po 2. světové válce (v 50. a 60. letech) nebyli tak silně – aktivně či latentně – infikováni jistou náboženskou ideologií, jako je tomu nyní. To ještě zvyšuje riziko sociálních konfliktů.

– Co si myslíte, když vidíte v Calais lidi, co se vrhají na kamiony? 
Jde o jevy, kterých lze zneužít z hlediska proimigrační i protiimigrační politiky, o jevy snadno zneužitelné instrumentalizovanými masmédii. Pro celkovou analýzu tak závažné problematiky a následné syntézy nejsou ale jednotlivé tragikomické jevy podstatné. Politici a státníci by se podstatou těchto problémů měli zabývat objektivně a nechat při tom stranou své politické či kariérní zájmy. Situace je dost vážná na to, aby se konečně zachovali rozumně, a rozhodovali v zájmu budoucnosti Evropy!

– Jak by se tento problém dle vás dal řešit? 
Rozhodně bych se držel ustanovení Ženevských konvencí z roku 1954 o politických uprchlících. A rozhodně bych omezil imigraci z „infikovaných“ krajin, pro evropskou ekonomiku bych v případě její potřeby raději podpořil imigraci z východní Evropy, Balkánu či Latinské Ameriky (např. do Španělska), nebo i z Asie (Vietnam, Kambodža atd.)

– Jak hodnotíte demonstrace proti migraci, které pořádá Tomio Okamura? (visící figuríny a tak)

V celkovém pohledu na tento celoevropský problém jde sice jen o lokální akt, který ale může v budoucnu vyprovokovat jiné sociální konflikty. Zdá se mi, že pan Tomio Okamura pro sebe v politickém spektru marně hledá vhodné místo – to místo kde se nachází teď ale pro budoucnost této společnosti nic konstruktivního přinést nemůže.

– Lze Islámský stát vůbec porazit? 
Současný Islámský stát porazit lze, ale chybí k tomu politická vůle. Pokud já vím, tak nějaká vážná úvaha a plán k poražení Islámského státu ani neexistuje. Spíše je pravdou opak, stratégové v USA a v EU jsou s jeho existencí smířeni. Jejich vnitřní argumentace zní: „Lidstvo jenom ve 20. století vidělo daleko krutější režimy a také se vlastně nic nestalo (Pol Pot apod.), ten Islámský stát vedle nich zas tak krutý není a časem, až začne skutečně fungovat jako stát, se jeho brutalita částečně ztratí v jeho vlastních strukturách. Konkrétním případem přeci může být třeba Hizballáh, který se z teroristické organizace stal součástí libanonské vlády i státu.“ Akorát chtějí Islámskému státu vymezit jeho hranice a dát najevo, že ty hranice překročit nesmí. Je to velice naivní a pohodlný postoj. Proto se mi také část koaličních náletů jeví skoro spíše jako výcvik pilotů, než reálné snažení.

– Proč jej nedokáží porazit Kurdové sami? 

Kurdové jsou jediní, kdo proti IS skutečně bojuje a jediní, kdo je dokázal v Iráku i Sýrii skutečně porazit. Ale chybí jim především zbraně – ty, co Evropa a USA posílají jsou jen jako alibi! Třeba ČR poslala Kurdům v Iráku (těm v Sýrii nikoli!) 12 milionů nábojů do „kalašnikovů“ (které by stejně musela pracně a nákladně likvidovat) – ale odkud mají Kurdové brát kalašnikovy či jiné zbraně ráže 7.62, to už nikoho nezajímá! Nebo SRN poslala 80 raketometů MILAN a do nich 1000 raket – ale fronta mezi iráckými Kurdy a IS je delší, než 800 km!
Nesmírným neštěstím Kurdů je, že nemají moře, a jsou přitom ze všech stran obklíčeni státy, které podporují buď IS, anebo ší’itské islamistické milice. Největší díl viny lze ale jednoznačně nalézt u Obamovy administrativy a EU. Americký Kongres totiž už před časem schválil přímé dodávky zbraní Kurdům, poté však Obamova administrativa udělala vše pro to, aby byl návrh vetován! Proč? Vždyť přeci, alespoň navenek, bojují proti IS!

Kurdská bojovnice proti ISIS

– Na svém blogu jste protestoval proti tomu, že se Kurdům v Česku nasazuje psí hlava, když jsou srovnáváni s Turky. Co vás nejvíce naštvalo? 
Je to důsledek mé 43 let trvající zkušenosti s ČSSR, ČSFR a ČR. Je třeba zde rozlišit jednu zásadní věc: Postoj těchto státních útvarů vůči Kurdům od postoje českého a slovenského národa. Oba jsou naprosto odlišné. Hlavně Češi měli vždy sympatie vůči Kurdům – ale jejich stát nikoli. Státní politika, formovaná někdy po 2. světové válce, sázela na státy, nikoli na národy, které eventuálně ani svůj stát nemají.
Masaryk byl v tomto ohledu naprosto jiný, sázel třeba na Židy, a dějiny mu později daly za pravdu, vyplatilo se to…
Těch několik málo Kurdů v ČSSR, ČSFR a ČR bylo státem vždy perzekvováno, protože nemáme stát. Ani jisté statečné postoje, pro které si velice vážíme pana Václava Havla či Miloše Zemana, ten postoj státu nezměnily.

– Do jaké míry jste se kdy zamýšlel nad určitou mírou nepřesnosti ve Vašich názorech ohledně Turků?
Já jsem nikdy výraz Turci, Němci či Japonci v takto paušalizujícím významu nepoužíval! Bylo by příliš primitivní nějaký národ paušalizovat. Na svém blogu jsem řekl: „Někteří místní Turci“.
Jinak z etnologického, jazykovědného a etického hlediska: Ano, Turci jsou jiní než indoevropské národy či národy, které v dějinách vybudovaly feudalismus a následně národní státy. A o těch „některých místních Turcích“ a jejich zločinech za posledních 20 let byly publikovány stovky článků a řada rozsudků v ČR, Polsku, Německu, Rakousku, Řecku atd.

– Jak podle Vás tohle všechno skončí? Stane se Evropa muslimskou anebo mohutná pozemní vojenská operace vymaže z tváře světa Islámský stát? 
Obávám se, že se Evropa rozpadne. Evropa je již delší dobu neproduktivní a sterilní. Neproduktivní ve všech oblastech normálního lidského života. Celá Evropa „žije“ z dluhu! V kultuře, ve výzkumu, ve vědě, ale především v duchovních věcech a etice je dlouhodobým trendem regrese až eroze! Islám může být faktorem zrychlujícím tento rozklad, ale nikoli hlavní příčinou! V lidských dějinách se tento motiv bohužel stále opakuje: Někde vznikne nějaká civilizace, dosáhne svého vrcholu, a najednou začne ztrácet svou regenerační schopnost a začne se rozpadat. Souběžně s jejím rozpadem někde jinde na zeměkouli vzniká jiná „nová“ civilizace, jako je tomu opět v naší době – Evropa se rozkládá a v Asii rostou nové životaschopné státy.
Doufejme, že se stane zázrak, že se Evropa vzpamatuje a v sebereflexi se začne regenerovat. Bohužel tomu nedávám velkou šanci.

Parlamentni Listy