To nezapomenutelné

To nezapomenutelné

Rozkvetla jsi
ve své osamocenosti
modře zeleně.
A rozkvetla jsi.

Zaječí krev průzračná je – pastelově.
Přemohl jsem bolest, zákeřnosti…

Odejít
Do vyhnanství ve tvých očích odejít
Prospat
Ve tvých očích uvěznění prospat.
Kde teď jsou tvé oči?

„To be or not to be“ – ne, to ne.
„Cogito ergo sum“ – to už vůbec ne…
Hlavně pochopit to nevyhnutelné,
nezadržitelnou lavinu,
nekonečnou vlnu.

Vypít.
Měsíční svit ve tvých očích vypít.

Dojít.
K talismanu duše ve tvých očích dojít.
Kde teď jsou tvé oči?

Bylas celé srdce ve skrýši mé duše.
Nikoli krev, naše láska tekla do temnice,
když kat uhlazoval

oprátku…

Uslyšet,
uslyšet v tvých očích skřípající trojram.

Mlčet.
Ve tvých očích mlčet
jako břitva…
Kde teď jsou tvé oči?

Kurdský básník Ahmed Arif
Překlad: Dr. Yekta Uzunoglu, bezpečnostní cela 480, vazební věznice Ruzyň, 1996