I HRDOST PLÁČE

I HRDOST PLÁČE

V hloubce tvých očí
U pramenů tvých slz
je mrak
se proměňující v déšť

Vypil, jak vodu, jsi
přečetl, jak legendu vše
co prochází mou hlavou
Celý svět byl u toho
jak nás masakrovali!
Nedrž již své slzy,
přeci i hrdost pláče!
Nech vykoupat nebe
fialově, zeleně, zlatě,
ve všech barvách duhy.
Podívej, jen se podívej
jak je nebe čiré,
naprosto nahé
modré
čisté jak horský vítr
jak ukolébavka…
Nikdo neposkvrní nečistotou, prachem,
ani nehty naše vyhozené.

Jsi nejkrásnější dívka
všech Galaxií
A Já jen popel
ozvěna akordu té šílené lásky,
co spálila i Prométhea.
Na čelech našich
není jediného hříchu
není jediné skvrny.
Nemáme pod pažemi schovaný kříž.
Milovali jsme ten národ
Ten stát, tu zemi;
To je náš svatý hřích,
který nám už nikdo neodpustí!