VÝPOVÉĎ

//VÝPOVÉĎ
VÝPOVÉĎ 2018-04-06T19:53:52+00:00

Prezentace knihy Petra Žantovského a Yekty Uzunoglu

Yekta Uzunoglu VÝPOVÉĎ

pozvanka_1000

Počátkem prosince t.r. se v kavárně knihkupectví Kanzelsberger v Praze na Václavském náměstí konala prezentace knihy, kterou formou interview s kurdským lékařem MUDr. Yektou Uzunoglu vedl publicista Petr Žantovský.

Úvod ke knize napsal prof. František Janouch, který se nejvíce zasloužil o seznámení veřejnosti s celou kauzou Otevřeným dopisem Žalujeme a který se spolu s německým novinářem a publicistou Markusem Pape jako první připojili k hladovce, kterou Yekta Uzunoglu vyhlásil na slavnostním shromáždění k výročí Charty 77 dne 13.3.2007.Prof. Janouch se podivuje nad tím, že ještě mnoho let po sametové revoluci se v policejních úřadovnách a věznicích mohou odehrávat tak otřesné věci. A že i nejvyšší soudní orgány i poslanci a senátoři odmítali na tyto nezákonnosti reagovat.

Prof. Janouch přirovnal aféru Yekty Uzunoglu k aféře důstojníka francouzského generálního štábu Alfréda Dreyfuse, který byl obviněn z velezrady a na popud spisovatele Emila Zoly v obnoveném procesu po dvanácti letech zproštěn obžaloby. Přesně o sto let později podobný osud potkal dr. Uzunoglu, jehož proces trval ještě déle než proces s Alfrédem Dreyfusem.

Na jaře 2006 udělila Nadace Charty 77 MUDr. Yektovi Uzunoglu v Zrcadlové síni Klementina Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost.

Dále prof. Janouch uvádí skandální rozsudek z 29.3.2007 soudce Mgr. Rašíka, který v rozporu se zdravým rozumem odmítl svědectví důvěryhodných svědků svědčících o nevině obžalovaného a odsoudil ho k podmíněnému trestu na dva roky (ve vazbě strávil o šest měsíců více) s odkladem na pět let. Celé soudní jednání, zejména řeč státního zástupce, představovalo absurdní frašku.

Odvolací senát Městského soudu v Praze pod předsednictvím JUDr. Felicie Hruškové vynesl osvobozující rozsudek. Od zatčení to bylo dvanáct let, deset měsíců a sedmnáct dnů pronásledování, věznění a útrap. O mafiánství části polistopadových policejních složek svědčí skutečnost, že organizátor celého komplotu Opava stráví za zločinecké spolčení s Berdychovým gangem řadu let ve vězení.

Celý rozhovor  je rozdělen do sedmi částí.

1.Hrdí a tvrdohlaví, 2. Žít přece je krásné, 3. Duše existuje, 4. Nebýt Kurd, utekl bych, 5. Jako z akčního filmu, 6. Hrdinou Kafkova románu, 7. Mezi vrahy, 8. Vyšetřování (ne)skončilo.

V první části „vyslýchaný“ odpovídá na otázky o kurdském národě, o jeho historii a kultuře i o jeho boji za sebeurčení. Ve druhé a třetí vypovídá o své rodině, dětství, o své domovině. A o tom, jak obtížné bylo vycestovat v sedmnácti letech do světa. Odjel studovat do Paříže. V roce 1971 odjel do Prahy, kde na lékařské fakultě promoval v roce 1979. Záhy po promoci ho policie přinutila opustit republiku. V Paříži navázal kontakty s významnými osobnostmi. Zapojil se do hnutí Lékaři bez hranic. Byl s nimi i ve válce v Íránu. V roce 1983 v Paříži spoluzakládal Kurdský kulturní institut. O půl roku později ho založil i v Německé spolkové republice, kde byl jeho ředitelem. V prosinci 1989 se vrátil do Československa.

V dalších částech dr. Uzunoglu odpovídá na otázky o počátečním období privatizace. Zasvěceně hovoří o nedostatcích a jejich příčinách. Přes mnohé nabídky se jí nezúčastnil. Podnikal jako úspěšný obchodník. Vyvážel škodovky, dovážel tehdy nedostatkové prádlo, koření apod. Potíže nastaly poté, když se stal konkurentem obchodních molochů, zejména Motokovu, Koospolu a jiných bývalých obchodních podniků. Situace dospěla do stadia, kdy zásahové jednotky ničily jeho vozidla, pod fiktivními záminkami velmi často kontrolovali jeho zboží, policie lživě informovala odběratele o závadnosti jím dodávaného zboží apod. Státní orgány se jeho stížnostmi odmítaly zabývat.

Dr. Uzunoglu upozorňoval na hrubé nedostatky v privatizaci některých podniků, na transport drog přes naše území a jiné. Zpravidla bez jakékoli reakce „kompetentních“ orgánů. Chování politiků považuje za následky čtyřiceti let komunistické diktatury. Za její největší zločin označuje to, že vymizely osobnosti, že národ se stal neplodným, sterilním.

Akční film v podání české policie a justice

Zlomový okamžik v životě dr. Uzunoglu zřejmě nastal 1. září 1994 v okamžiku, kdy odmítl nátlak bývalého ministra zahraničí Jaromíra Johanese, který v roce 1994 pracoval jako chargé d´affaires v Ankaře, a který požadoval, aby se vzdal zastoupení firmy Škoda Praha v Turecku. S tou dva měsíce před tím dr. Uzunoglu podepsal smlouvu o výhradním zastoupení v Turecku. Škoda Praha měla nahradit podnik Škodaexport, se kterým turecká strana nebyla spokojena. Šlo o zakázku za více než 300 milionů dolarů. V týž den (1. září) Johanes skončil jako diplomat a druhý den se stal šéfem Škodaexportu v Turecku. Týden po odmítnutí Johanesova nátlaku došlo k pokusu o zavraždění dr. Uzunogla. Přesto se zúčastnil dalšího jednání o prodeji lokomotiv, které si objednalo, ale následně odmítlo koupit Rusko. Aby to Škodovku nepoložilo, našel se jiný zájemce – Turecko.

V době, kdy jednal se zástupci o prodeji lokomotiv, na kterém závisela budoucnost plzeňské Škodovky, měl podle obžaloby mučit tureckého občana, agenta české policie. Svědky, kteří mohli věrohodně dosvědčit, že v inkriminované době byl s nimi na jiném konci Prahy, policie odmítala vyslechnout.

13. září 1994 od rána do večera byl dr. Uzunoglu v jednom kole. Dopoledne vyjednával se zástupci farmaceutické firmy z Anglie a kosmetické firmy z Turecka, se kterými projednával možnost založení obchodní firmy v Praze. Po poledni jednal s primátorem Kořánem, dále s PhDr. Tomášem Vrbou, šéfredaktorem pražské redakce  Lettre International. Všichni spolu strávili odpoledne v restauraci U Sedmi andělů. Po hodinové přestávce se znovu setkali a povečeřeli, načež odešli do Jazz klubu Reduta. Skončili hodinu před půlnocí.

Když se vrátil domů, měl vzkaz od spolubydlícího jeho synovce, že se dosud nevrátil domů. Začal obvolávat policejní služebny a nemocnice. Z policie Prahy 5 přijelo přepadové komando s kuklami na hlavách a začalo se odehrávat nejabsurdnější policejně justiční divadlo, jaké si lze vůbec představit. Začalo to v Úřadu vyšetřování pro Prahu 5. Stručně popsat to nelze, to se musí přečíst v této knize. Představu o tom si může udělat ten, kdo zná Kavkův zámek. S jeho hrdiny však na rozdíl od české policie jednali téměř v rukavičkách. Provázanost politicko ekonomických mafií s policií, justicí i vrcholovými politiky z Uzunoglova popisu běhu událostí vyplouvá jako olej na hladinu moře. 

Následující měsíce a léta strávil MUDr. Yekta Uzunoglu v Ruzyni, v Litoměřicích a na Pankráci. Mučení, psychické týrání, nepřestavitelné ponižování, vydírání. Porušování základních pravidel vyšetřování, počínaje zadržením a nesmyslným prodlužováním vazby bez možnosti obhajovat se, staly se běžnou praxí. Jen díky nepředstavitelnému odhodlání a vytrvalosti a pomoci přátel mohl Yekta Uzunoglu celou tu kalvárii přežít. O jeho duchovní síle svědčí i to, že přestože ho dávali do cel s násilníky a vrahy, i oni si ho po krátké době začali vážit a respektovat ho.

Ani samotné propuštění z vazby 12. března 1997 se neobešlo bez komplikací, jejichž cílem zřejmě bylo odstranit nepohodlného svědka navždy. Jen díky šťastné souhře náhod a jeho duchapřítomnosti se mu podařilo uprchnout nechtěnému policejnímu  doprovodu. Po návratu zjistil, že mu vykradli všechno, co se dalo, včetně bankovních kont. Přitom všechny doklady, které to umožňovaly, měla u sebe pouze policie.

Následujících více než deset let bylo naplněno usilovnou prací a navíc bojem proti dalším hrubým šikanám. Býval opakovaně vykrádán, ale policie se krádežemi odmítala zabývat. Stejné to bylo s hlášeními o poškozování auta. V roce 1998 mu někdo podpálil i dům.

Posilovalo ho to, že jeho přátelé stáli na jeho straně i v nejhorších chvílích. Mnoho dalších přátel získal svým neohroženým bojem proti bezpráví poté, co 13. března 2007, přesně dvanáct a půl roku po zadržení, na protest proti jednání justice začal držet hladovku. 29. března 2007 senát Obvodního soudu pro Prahu 4, vedený soudcem Mgr. Rašíkem odsuzuje MUDr. Yektu Uzunoglu na dva roky podmíněně na pět let.  1. července 2007 Městský soud v Praze rozsudek ruší a zprošťuje ho v plném rozsahu obžaloby.

Na konci knihy je připojen otevřený dopis Žalujeme z 3. března 2006 se jmény prvních signatářů, dále projev MUDr. Yekty Uzunoglu u příležitosti předávání ceny Františka Kriegla z 1. června 2006, informace o hladovce  se jmény jejích účastníků a Omluva s 69 podpisy. Knihu uzavírá chronologie celé kauzy z pera prof. Františka Janoucha pod názvem Uzunoglu bedekr.

S touto knihou by se měli seznámit všichni, kdo rozhodují o stavu a vývoji naší společnosti.
Tomáš Jurčík

 

Download the PDF file .

     Prezentace Knihy ” Výpověd’