Příběh kurdského lékaře Yekty Uzunoglu, když si jej převyprávíme, zní jako námět k nějakému hodně temnému akčnímu thrilleru. Smutné je, že hlavním hrdinou toho příběhu – vedle samotného Yekty Uzunoglu – je velmi nesametová a s totalitou pevně srostlá doba krátce po sametové revoluci.
Zatímco se mnohým snilo, že s pádem komunismu nastanou zgruntu nové časy, mnoho důležitých dějů pod viditelnou hladinou ekonomiky a politiky stále ještě řídili protagonisté předchozího režimu. Tento příběh je toho názorným dokladem.
Dr.Uzunoglu studoval v Praze v 70.letech medicínu. Poté kvůli angažmá v disidentském hnutí byl komunistickým státem přinucen odejít do zahraničí. Střídavě pak pobýval ve Francii a v Německu (ve Spolkové republice), kde se věnoval jednak medicíně, jednak osvětové a kulturní činnosti. Byl jedním ze zakládajících členů humanitární organizace Lékaři bez hranic (vedle něj mj. dnešní ministr zahraničí Francie Bertrand Kouchner). Spolu se svým bratrem, pozdějším členem turecké vlády, zakládal ve Francii (díky podpoře tehdejšího ministra kultury Jacka Langa) a v Německu Kurdské instituty, které se věnovaly šíření kurdského jazyka, slovesnosti a kultury mezi kurdskými imigranty v západní Evropě – byl například prvním, kdo tam vydal Bibli v kurdštině. Vedle toho měly tyto instituty za úkol osvětovou a informační činnost vedoucí k lepšímu porozumění mezi Kurdy a majoritním obyvatelstvem těchto zemí. Po r.1989, kdy padl ve východní Evropě komunismus, se vrátil dr.Uzunoglu do České republiky a začal zde podnikat. Dovážel a vyvážel různé komodity – potraviny, textil, také třeba automobily. Vedle toho pořádal odborné semináře a vydával sborníky a publikace o rozvoji tržního hospodářství v transformačním období za účasti mnoha tehdejších činitelů české vlády a parlamentu.
Ve svém podnikání ale po nedlouhém čase narazil na zájmy představitelů někdejšího – komunistického – režimu, kteří se mezitím usídlili v řídících funkcích státních a polostátních obchodních organizací, které podle tehdejších zákonů měly monopol na zahraniční obchod. Dr. Uzunoglu a jeho společnost připravili kontrakt s tureckou republikou na výstavbu, provoz a servis několika velkých zařízení pro tamní energetiku – celkově se jednal o obchod v řádu miliard korun. O tento obchod ale měli zájem představitelé státní firmy Škodaexport. Jejich vedení (jehož členem byl bývalý komunistický ministr zahraničí Johanes) bylo zřejmě provázáno s justičními a policejními strukturami. Proto došlo – 13.září 1994, krátce před podpisem kontraktu mezi dr.Uzunoglu a tureckou stranou – k zatčení a vykonstruovanému obvinění dr.Uzunoglu. Byl viněn z toho, že se měl podílet na týrání a únosu jistého tureckého občana, z něhož se, jak později vyšlo najevo, vyklubal ilegál patrně napojený na zpravodajské služby, čili byl pravděpodobně nastrčen, aby přispěl k odstranění dr.Uzunoglu. Ten byl poté protiprávně držen ve vazbě více než dva roky (což bylo mimochodem samo o sobě protizákonné) a poté se dalších téměř 11 let soudil, aby nakonec obhájil svou nevinu a ve všech bodech někdejší účelové obžaloby byl soudem v červenci 2007 zproštěn viny.
Tato právní a justiční zvůle samozřejmě poškodila dr.Uzunoglu jak lidsky, tak ekonomicky a společensky. Její příčiny jsou jistě dány tehdejším stavem posttotalitního státu, provázáním starých mocenských struktur s policií, justicí i vězeňskou službou. Díky tomu bylo možné vykonstruovat zcela nepodložené obvinění z vážných trestných činů a na jeho základě de facto zlikvidovat nepohodlného obchodního konkurenta. Svou roli jistě sehrál i fakt, že dr.Uzunoglu je Kurd, cizinec, a to v dosti xenofobním prostředí České republiky hrálo a mnohdy dosud hraje důležitou roli. Ostudou dnešního českého státu je, že se dosud nedokázal náležitě vyrovnat s dr.Uzunoglu, deklarovat svou vinu na jeho křivdě a přiznat mu jak materiální, tak morální satisfakci.
Ministerstvo spravedlnosti “ocenilo” Uzunoglův pobyt v nezákonné vazbě a následné více než desetileté justiční martýrium spojené samozřejmě s obrovskými podnikatelskými ztrátami – na cca 5 milionů. To zní jako hodně trpký výsměch. Uzunoglu dnes žaluje český stát o částku podstatně vyšší, 50 miliard. Což je částka astronomická a na první pohled dost nereálná, která je zřejmě reakcí na neochotu státu zachovat se vůči poškozenému Kurdovi alespoň v důstojné míře.
Příběh dr.Uzunoglu sice vypadá neskutečně a pro dnešního posuzovatele, uvyklého alespoň elementárním demokratickým standardům, zní dosti neuvěřitelně. Je však žel pravdivým dokladem toho, že se naše země – v osobách řady svých čelních představitelů – dosud nedokázala rozumně a dospěle vyrovnat se svou totalitní minulostí – a mentalitou.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .