DO VLASTNÍCH RUKOU !!!
POSLANECKÁ SNĚMOVNA ČESKÉ REPUBLIKY
Vážený pan
Milan U H D E
předseda PS ČR
Sněmovní č. 4
118 26 P r a h a 1
V Ruzyni, dne 29. prosince 1995
Vážený pane předsedo,
opětovně se na Vás obracím nejen jako na předsedu a nejvyššího představitele nejvyššího zákonodárného orgánu České republiky, ale hlavně jako na poslance tohoto orgánu s informacemi o zvlášť hrubém porušení platné právní úpravy ČR, samotné ústavy ČR a hlavně obsahu Listiny práv a svobod, jejíž obsah převzala ČR bez výhrad a zařadila přímo do obsahu své ústavy. Přestože mám velice omezené možnosti v extrémních vazebních podmínkách, kde jsem již více jak 16 měsíců umístěn, dostalo se mi zcela náhodou do rukou několik výtisků různých českých deníků. Po jejich přečtení jsem objevil publikované články o mé osobě a činnosti, které mě jak se lidově říká přímo „vyrazily dech“. Pisatelé těchto článků uváděli o mně a mé činnosti informace, které Vám na podporu skutečností uváděných v obsahu tohoto dopisu zasílám v obsáhlém zpracování a komentářem v příloze tohoto dopisu. Po jejich přečtení jistě pochopíte, že toto dění nemá vůbec nic společného s oficiální proklamací demokratických principů v ČR a i oficiální přijetí Listiny práv a svobod a její zařazení do obsahu samotné ústavy ČR je více než formální. Po přečtení obsahu těchto článků, které jsem byl nucen doslovně uvést v obsahu přiloženého rozboru zjistíte, že došlo k velice závažnému a hrubému porušení všech dosud platných právních předpisů vydaných na ochranu práv, důstojnosti, cti a dobrého jména každého člověka o obsahu LPS již vůbec nemluvě. Zvláště je zarážející, že k těmto krokům, které měly prokazatelně pokračující charakter a nemohly vzhledem k rozšířenosti těchto deníků ujít pozornosti orgánů, zřízených přímo ze zákona k ochraně těchto základních lidských práv, nikdo do současné doby nezaujal žádné stanovisko a zůstaly zcela bez odezvy. Ani já jsem po jejich přečtení nemohl pochopit postoj příslušných orgánů ČR a dlouho jsem zkoumal jaké mám vůbec možnosti se kvalifikovaně a hlavně účinně proti této nezákonné činnosti bránit. Před nedávnem se mně však opět dostal do ruky článek pana redaktora Mladé fronty Dnes Schmarzce. Poprvé se tento redaktor na stránkách deníku Mladá fronta Dnes zamýšlí nad způsobem vyšetřování a úctě k presumpci neviny. Právě tyto jeho úvahy daly mě podnět k napsání obsáhlého rozboru situace, která je pravým opakem úcty k tomuto základnímu právu člověka v každé demokratické zemi a která byla v mém případě tak hrubým způsobem porušena. Nejzávažnějším dokladem o tom, že k tomuto hrubému porušení základního práva člověka, které je jinde naprostou samozřejmostí, došlo za přímého působení a kvalifikované pomoci orgánů policie ČR. Jako doklad o oprávněnosti tohoto svého tvrzení uvádím výroky pana kriminálního rady Douchy, naprosto nepodložené jediným přímým nebo nepřímým důkazem o jejich oprávněnosti. I kdyby měl tento vysoký policejní úředník k dispozici jakékoliv důkazy o mé činnosti, nemůže o mně vynášet výroky, které přísluší výlučně soudu a obsahu pravomocného rozsudku. Ale ani v tomto dokumentu se nemohou vyskytovat výroky o mafiánovi, organizovaném zločinu, nekalých obchodech, praní špinavých peněz a rafinovaném šéfovi mezinárodního gangu, který se snaží vetřít do přízně předních politiků ČR. V obsahu rozsudku, na základě kterého lze teprve na někoho pohlížet z hlediska viny, může být pouze právní kvalifikace skutečně spáchaného trestního činu, podložená odůvodněním obsahujícím nezvratné důkazy o spáchání této trestné činnosti. Další podmínkou je bezvýhradné potvrzení tohoto rozsudku příslušným odvolacím soudem s příslušným poučením, že proti tomuto rozhodnutí není již žádný opravný prostředek příslušný. Na základě čeho vynášel pan kriminální rada pplk. Doucha uvedené „soudy“ s tak kategorickými závěry je pro mne do současné doby záhadou. Nemohu se domnívat, že by při výkonu své funkce a dosažené funkce nevěděl o existenci LPS, obsahu ústavy ČR a hlavně obsahu tr. řádu, který je pro každého policejního pracovníka základní a zcela nezbytnou pracovní pomůckou. Jistě uznáte, že výroky tak vysoce postaveného policejního představitele mohou zvlášť negativně ovlivnit nejen veřejné mínění řadových občanů ČR, ale i samotných soudců, které nelze z této čtenářské veřejnosti při nejmenší vůli vyloučit. Je po této kampani možné vůbec doufat v objektivní pohled na mne jako obžalovaného a zajistit bezpodmínečnou nezávislost soudů na těchto informacích? Největším paradoxem je skutečnost, že pojem presumpce neviny znal i bývalý totalitní režim a měl jej zakotven rovněž v obsahu tehdejší platné právní úpravy. Vyloučení tohoto základního práva každého podezřelého nebo obviněného si nemohl dovolit, i když byl součástí tehdejšího „neporazitelného socialistického společenství“, které bylo dle tehdejší oficiální teorie předurčeno k nastolení tohoto „pořádku“ na celém světě. I když používal různé metody k odhalení a usvědčování svých tehdejších „třídních nepřátel“, jsem přesvědčen, že by se k takovému postupu, který jsem nucen Vám přiblížit, neuchýlil. I jemu záleželo na veřejném mínění, i když poměrně nepatrně, protože si byl vědom, že by se tímto způsobem mohl dostat do naprosté izolace, což by mohlo být příčinou jeho dřívějšího zániku. Nechápu však, jak je možný takovýto postup v České republice, která postavila své demokratické základy již v době svého vzniku v roce 1918. I když byly násilně přerušeny existencí totalitního režimu, nebude možné se donekonečna na jeho převzaté dědictví vymlouvat, zvláště pět let po jeho pádu. Jsem nucen se ještě zastavit nad zvýrazňováním a účelovostí mé účasti na vydání knihy o prosperitě ČR ve spolupráci s předními politiky ČR. V příloze tohoto dopisu Vám na dokreslení další účelovosti této „informace“ v denním tisku přehled mé publikační činnosti od jejího počátku až do mého zatčení. Z tohoto přehledu snadno uvidíte, že zmíněná publikace tvoří zcela zanedbatelnou část této mé činnosti. Je zcela nesporné, že jediným zdrojem těchto „informací“ pro tisk je výlučně policie ČR a různé složky samotného MV ČR, právě orgány určené přímo ze zákona k ochraně těchto základních práv člověka a platných právních předpisů.
Další závažnou skutečností je existence tureckého občana, který již více jak 10 let vystupuje na území nejprve ČSSR a později i ČR pod falešnými tureckými doklady a falešným jménem. Jedná se o osobu Gürkena Gönena s falešným jménem Göksel OTAN, které patří skutečnému tureckému občanovi, který na území ČR nikdy nebyl a nemá o tomto svém „dvojníkovi“ ani ponětí. Tento člověk za přímé pomoci opět příslušných policejních orgánů získal na tyto falešné turecké doklady řidičský průkaz, vysokoškolský diplom a hlavně zbrojní průkaz, na který si následně zakoupil i zbraň. Dále „podniká“ v mezinárodním měřítku v oboru krádeží luxusních osobních automobilů převážně v SRN a jejich následné distribuci za příslušnou provizi k zákazníkům z bývalého východního bloku. Rovněž provádí distribuci žen a dívek pro zájemce zase opačným směrem, tedy do západních států. Vzhledem k této jeho činnosti je hledán Interpolem, ale pro účinnou pomoc jistých složek MV dosud bezvýsledně. Já na tuto jeho činnost upozorňuji písemně formou doporučených dopisů všechny stupně MV ČR i samotného pana ministra vnitra Jana Rumla. Mám k dispozici potvrzené doručenky od těchto adresátů, takže není pochyb, že tato oznámení obdrželi a předpokládám rovněž, že se i seznámili s jejich obsahem. Do současné doby však tento člověk požívá ničím neomezené svobody a „jisté ochrany“ orgánů MV ČR. V mé kauze vystupuje jako hlavní „poškozený a svědek“ v obvinění z trestného činu vydírání a omezování osobní svobody. Toto obvinění spočívá v jeho křivé výpovědi, že měl být mnou za asistence mých přátel, kteří jsou stejně jako já více již jak 16 měsíců ve vazbě, mučen. Přestože mám na dobu, kdy mělo dojít k této „akci“ nezvratné alibi potvrzené výpověďmi mnoha hodnověrných svědků, nemá to pro policejní složky žádnou váhu. Rozpornosti těchto důkazů „vyrobených“ vyšetřovatelem a dalšími složkami policie ČR si teprve po roce a při skutečném studiu tohoto spisového materiálu povšiml Městský soud v Praze a svým usnesením ze dne 3.10.1995 vrátil celý tento spisový materiál zpět do vyšetřování k došetření. Tímto rozhodnutím však v praxi uložil vyšetřovatelům provést prakticky znovu toto vyšetřování, které probíhalo od samého počátku a skoro rok za poněkud „zvláštního“ dozoru paní státní zástupkyně z Městského státního zastupitelství v Praze. Opět nezvratný důkaz o úctě státních orgánů k presumpci neviny.
Zvlášť podivná je tolerance a přímá pomoc policie ČR při činnosti výše jmenovaného Gürkena Gönena, alias Göksela Otana. Vzhledem k výše uvedené trestné činnosti jak na území ČR tak i v zahraničí požívá tento člověk poněkud zvláštní „imunity“ a vynětí z trestní odpovědnosti, kterou nemá jediný poslanec PS ČR. Jsem však nucen se zamýšlet nad tím, z čeho tato jeho „imunita“ pochází a čím je podepřena. Rozhodně nikoliv zákonem, nebo výkonem jeho funkce i když Inspekce MV ČR mě písemně potvrdila, že se jedná o tajného spolupracovníka jisté složky MV ČR. Pokud vím, nepožívá žádný příslušník MV ČR, ani jejich agenti výsad, které ze zákona a vzhledem k výkonu jejich funkce náleží výlučně poslancům nejvyššího zákonodárného orgánu ČR. Ale ani tato „imunita“ není absolutní a každý poslanec jí může za určitých podmínek být zbaven. Tuto skutečnost jsem mohl sledovat u jednoho z poslanců PS ČR, který v důsledku svého zavinění na dopravní nehodě s následky nepatrného rozsahu byl této ochrany zbaven.
Kde jsou však hranice této bezbřehé ochrany pana G. Otana a kdo mu vytváří absolutní bestrestnost a nedotknutelnost českými zákony? Odpověď je velice prostá – jisté složky MV ČR, které doposud žijí v době absolutní a zcela nekontrolovatelné moci, která však více jak pět let nefunguje.
Právě z těchto důvodů a přiloženého rozboru o porušení presumpce neviny v mém případě Vás, vážený pane předsedo, žádám jako poslance o dotaz na Vašeho kolegu pana ministra vnitra Jana Rumla, jak je ještě v současné době možný postup a existence člověka, o kterém jsem Vás v obsahu tohoto obsáhlého dopisu informoval.
Děkuji Vám předem za projevenou ochotu a přeji Vám rovněž alespoň tímto způsobem mnoho úspěchů, zdraví a osobní svěžesti a sil ve Vašem nelehkém postavení v Novém roce 1996.
S úctou a pozdravem
MUDr. E.Y. UZUNOGLU podpis v.r.
nar. 10.5.1953
vazební věznice Ruzyně
P.S. Omlouvám se Vám za poněkud sníženou kvalitu této písemnosti, která je zapříčiněna omezenými a zcela extrémními podmínkami vazební věznice a které mohu jen s největším úsilím ovlivnit. Děkuji za pochopení.