DO VLASTNÍCH RUKOU PRESIDENT ČESKÉ REPUBLIKY

Vážený pan
Václav H A V E L
PRAHA – HRAD
119 01 P R A H A 1

V Ruzyni dne 26. ledna 1996
 
 

Vážený pane presidente,

obracím se na Vás i nadále, protože proces porušování základních lidských práv a svobod, tentokrát i samotné Ústavy České republiky a ústavního pořádku, jehož součástí je i Listina základních práv a svobod pokračuje. Jak jsem Vás již v předchozích dopisech informoval, docházelo k tomuto systematickému porušování mých základních práv a samotných právních norem orgány různých stupňů z resortu MV ČR. V současné době, tedy před nedávnem došlo zásadně k porušení základních právních norem ČR samotným ministrem vnitra ČR panem Janem Rumlem. V neúnavné snaze o dosažení alespoň dodržování těch nejzákladnějších práv a postupů orgánů činných v trestním řízení v souladu s platnou právní úpravou jsem se obrátil o pomoc na poslaneckou sněmovnu parlamentu České republiky, pana ing. Jiřího Drápelu s informacemi o skutečnostech při vyšetřování mé cauzy a postupech orgánů MV ČR, které se evidentně vymykaly běžnému právnímu postupu těchto orgánů. Pan poslanec Drápela po konzultaci s mým právním zástupcem JUDr. Jaroslavem Hlávkou a po jeho písemném vyjádření k průběhu mé cauzy vznesl na pana ministra vnitra Jana Rumla interpelaci, jejímž obsahem byly právě otázky, na které nemohu již více jak 16 měsíců mého vazebního umístění nalézt odpověď.

Pan ministr vnitra Jan Ruml na tuto interpelaci pana poslance Jiřího Drápely odpověděl poněkud obsáhle dne 29. 11. 1995 pod spisovou značkou KM-359/95-PL. Obsah této odpovědi Vám v příloze zasílám na vědomí. Právě v jejím obsahu jsem nalezl, při veškeré úctě a osobních sympatiích k panu ministru vnitra Janu Rumlovi, a hlavně nemohl přehlédnout řadu brutálních porušení obsahu Listiny základních práv a svobod a rovněž obsahu samotné Ústavy České republiky, jejíž součástí LPS bezvýhradně je.
Přiznání pana ministra, že jsem po necelé 2 hodiny byl připoután služebními pouty k rozpálenému ústřednímu topení se nezakládá na pravdě a je vědomě zkreslováno ve prospěch policistů, kteří si vůči mě tímto zcela “humánním” způsobem počínali. V obsahu vyrozumění Inspekce ministra vnitra ze dne 29. 3. 1995 je písemné potvrzení, že došlo ze strany orgánů Policie ČR vůči mě k opakovanému pochybení spočívajícímu mimo jiné v tom, že jsem byl připoután k rozpálenému radiátoru ústředního topení několik hodin a mučen dalším způsobem, což pan ministr vnitra opomenul v obsahu své odpovědi, vědomě zkreslil a relativizoval. Tento postup si nedovedu vysvětlit, když měl záznam Inspekce MV ČR ze dne 29. 3. 1995 k dispozici. Tento záznam podepsal osobně tehdejší ředitel Inspekce MV ČR pan plk. JUDr. Vladimír Nechanický a ředitel vyšetřování pro Českou republiku pan plk. Picka. Tento postup policistů vůči mě, který je potvrzen třemi nejvyššími funkcionáři MV ČR je hrubým porušením obsahu čl. 7 odst. 2 LPS, který jsem pro dokreslení závažnosti tohoto postupu nucen ocitovat: “Nikdo nesmí být mučen, ani podroben krutému, nelidskému, nebo ponižujícímu zacházení, nebo trestu.” Postup těchto “policistů” naplnil zcela evidentně všechny znaky tohoto ustanovení LPS, které jsou výslovně zakázány.

Tvrzení pana ministra, že na moji žádost mi byly v průběhu mého zajištění zakoupeny cigarety a šunka, je ze strany pana ministra ryze účelové. Tuto nabídku jsem dostal až po ukončení výslechu ve 22.05 hod. a v průběhu tohoto výslechu mi nebylo povoleno vzít ani potřebné léky na povzbuzení mé srdeční činnosti. Je však pravdou, že mě i mým spoluobviněným byla přímo nucena šunka, která je všeobecně známo vyráběna z vepřového masa. Vzhledem k tomu, že “policistům” bylo od samého počátku dobře známo, že jsme islámského vyznání, kde jako u židovského náboženství je používání tohoto druhu masa bezpodmínečně zakázáno, tento postup mohu opět považovat za jistý druh mučení jak mě, tak i mých spoluobviněných. Tento postup mohu opět posuzovat jako rovněž hrubé porušení obsahu čl. 15 odst. 1 LPS, který striktně uvádí – cituji: “Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.” Jakým způsobem byla tato svoboda mého náboženství a mých spoluobviněných zaručena, nepotřebuje již dalšího komentáře.

Pan ministr vnitra dále uvedl a ve své odpovědi opomněl závažnou skutečnost, že jsem byl zatčen bez předchozího písemného a odůvodněného příkazu soudce. Opět zcela evidentní porušení čl. 8 odst. 4 LPS. V obsahu návrhu na mé vzetí do vazby je odůvodnění, že důvody vazby spočívají mimo jiné rovněž v podezření ze spáchání trestního činu podvodu v mnohamilionových částkách. Podle čl. 8 odst. 1 LPS, nesmí být nikdo zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. V postupu policistů, který pan ministr v obsahu své odpovědi bez výhrad, i když zkreslujícím způsobem doznal, spatřuji právem ještě porušení čl. 10 odst. 1 LPS, který kategoricky uvádí, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Výše popisovaným postupem policistů v kanceláři kriminální policie Obvodního ředitelství Policie ČR v Praze 5 bylo toto ustanovení LPS porušeno zcela evidentně. V obsahu doznání pana ministra, že vyšetřovatel umožnil nahlédnutí obviněnému a obhájci do spisového materiálu až dne 9. 12. 1994, tedy více jak dva měsíce po zahájení vyšetřování, spatřuji porušení obsahu čl. 37 odst. 2 LPS, který jsem rovněž pro ilustraci nucen ocitovat: “Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými orgány státu, či orgány veřejné správy a to od počátku řízení”. Jak si pan ministr a vyšetřovatelé představují právní pomoc bez nahlížení do vyšetřovacího spisu, nejsem rovně schopen při nejlepší vůli pochopit.

Chápu však plně, že tímto postupem jsem byl nesporně o toto právo na právní pomoc od samého počátku řízení bez právní opory a za porušení právní normy, která je součástí ústavního pořádku České republiky, připraven.

V závěru této odpovědi panu poslanci Jiřímu Drápelovi pan ministr vnitra bez jakékoliv právní či jiné opory kategoricky uvedl, že jsem se ke škodě cizího majetku obohatil nejméně o 28 milionů Kč. Tímto výrokem pan ministr vzhledem k obsahu předchozího odstavce, ve kterém konstatuje současný stav tohoto řízení, zcela vědomě porušil obsah čl. 40 odst. 2 LPS, který musím opět pro ilustraci uvést v plném znění: “Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina prokázána.” Zároveň tímto poněkud zvláštním “rozsudkem”, který nade mnou vynesl, porušil čl. 90 zákona č. 1/1993 Sb. – Ústavy ČR, který tuto kompetenci přiznává výlučně soudům a to ještě za podmínek stanoveným zákonem.

Na základě výše uvedených skutečností mě přepadá smutek, že člen nejvyššího výkonného orgánu České republiky, kterým vláda nesporně je, postupuje způsobem, který je neslučitelný s postupem kteréhokoliv občana České republiky. Každý kdo by tímto způsobem porušil LPS i samotnou Ústavu České republiky v takovém rozsahu, jako pan ministr vnitra České republiky, nesl by za toto jednání plnou odpovědnost, právní, morální i politickou. Domnívám se v tomto případě, že zákon rovněž pamatuje na toto jednání, kterého se dopustí pan ministr. Jedná se o obsah čl. 62 písm. a) Ústavy ČR a rozhodnutí, jaké v tomto případě přijmete, přísluší dle obsahu tohoto článku výlučně Vám.

Právě z tohoto důvodu jsem si dovolil, vážený pane presidente, se na Vás obrátit s těmito fakty a žádostmi o zvážení dalšího postupu v této záležitosti, která je jistě v demokratickém státě zcela bezprecedentní.

Domnívám se právem, že k těmto skutečnostem již přihlížet nelze a že je potřebné přijmout taková opatření, aby v budoucnu nemohlo k podobným postupům a hlavně vědomému porušování základních zákonů státu docházet. O to zvláště nebezpečnější je skutečnost, že k porušování základních zákonů České republiky a samotného ústavního pořádku, jehož součástí LPS nesporně je, došlo ze strany ústavního činitele, za kterého lze pana ministra vnitra vzhledem k výkonu jeho funkce bezesporu považovat, i když nemá poslaneckou imunitu.

Věřím, že k této zcela nevšední záležitosti a jednání pana ministra vnitra Jana Rumla přijmete adekvátní stanovisko, protože jeho porušení výše citovaných zákonů je vzhledem k potvrzení tohoto stanoviska jeho vlastnoručním podpisem nesporné.

 

S veškerou úctou
MUDr. E.Y. Uzunoglu v.r.
nar. 10.5.1953
vazební věznice Ruzyně
 
 P.S.
Omlouvám se Vám za poněkud sníženou kvalitu této písemnosti, která je způsobena mimořádně extrémními vazebními podmínkami věznice Ruzyně, které lze ovlivnit jen velice obtížně.

Děkuji Vám za pochopení