O P I S

Do vlastních rukou !

PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY
Vážený pan
Václav  H A V E L

P R A H A  1  –  HRAD

V Ruzyni dne 15.11.1995

Vážený pane prezidente,

v příloze tohoto dopisu si Vám dovoluji zaslat kopii usnesení Městského soudu v Praze č.j. 42 T 20/95 ze dne 3.10.1995, kterým Městský soud v Praze vrací spisový materiál celý zpět k došetření Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Tento postup není z hlediska platné úpravy ničím neobvyklým a kopii tohoto usnesení bych Vám nezasílal, pokud by jeho obsah nebyl více jak neobvyklý. Tímto usnesením soud vlastně dává závazný pokyn orgánům činným v trestním řízení zahájit vyšetřování prakticky od samého začátku. A to soud při tomto rozhodnutí vycházel pouze z obsahu vyšetřovacího spisu a podané obžaloby, které vyhotovily orgány činné v trestním řízení, pod přímým dozorem paní státní zástupkyně. Naskýtá se otázka, jak by rozhodl, kdybychom my všichni obvinění a jejich právní zástupci měli možnost se ještě vyjádřit v průběhu soudního procesu.

Zvláště důležitá je skutečnost, že soudu tento krok odůvodňuje řadou porušení platných zákonů při provádění přípravného řízení, inscenování důkazů, několikeré záměrné krácení mého práva na obhajobu a řadu dalších závažných skutečností, které lze při prostudování obsahu tohoto dokumentu zjistit. To je pravý důvod, proč jsem se rozhodl Vám jeho fotokopii zaslat. Pouhé vylíčení jeho obsahu by se mohlo zdát neuvěřitelné. Nejhorším zjištěním pro mne je skutečnost, že jsem se na výrobě tohoto od samého počátku vadného „právního“ výrobku, kterým je zcela nesporně můj vyšetřovací spis, nikterak nepodílel, ale spíše naopak jsem od samého počátku se snažil i ve zcela mimořádných vazebních podmínkách o odstranění těchto vad různými podněty a námitkami, na které však nikdo v průběhu vyšetřování nebral zřetel. Byl to teprve soud, po více jak roční „práci“ vyšetřovatelů a státních zástupců, který dospěl k tomuto zjištění. Po celou dobu dozorovala „práci“ vyšetřovatelů na tomto spise Městská státní zástupkyně v Praze paní JUDr. Stanislava Špirková, aniž by na cokoliv negativního v obsahu tohoto spisového materiálu upozornila. A vzhledem k tomu, že zjištěné vady byly dle usnesení soudu již od samého počátku vyšetřování, je skutečně s podivem, že je nezjistila. Já jako poškozený tímto „výrobkem“ však nadále zůstávám ve vazbě, tvůrci tohoto díla, přestože jsou známi, zůstávají nadále na svobodě zřejmě bez pocitu viny, nebo odpovědnosti za spáchanou křivdu vůči mé osobě a neodůvodněné omezení mých základních práv a svobod. Je v tomto případě někde hranice spravedlnosti? Nebo se jedná o bezbřehou ukázku toho, co je vůbec v tomto navenek demokratickém státě možné? Na tuto otázku si však neumím při nejlepší vůli odpovědět. Rovněž v obsahu tohoto usnesení Městského soudu v Praze chybí určení délky prodloužení mé vazby. Z tohoto opomenutí lze dovodit, že soud ponechal na libovůli orgánů činných v trestním řízení, v jaké lhůtě se s došetřením spisového materiálu vypořádají a které je navíc z řady objektivních a subjektivních důvodů nereálné. Existují ještě nějaké právní jistoty a ochrana občanů či obžalovaných v tomto státě, za které jste, vážený pane prezidente, celý svůj život veřejně bojoval? Není poněkud smutným paradoxem, že může k takovému postupu dojít v zemi, v jejímž čele stojíte již více jak 5 let?

V době, kdy jste byl vážený pane prezidente ve vazbě a v době, kdy totalitní režim v bývalém SSSR zavíral známého spisovatele Solženicyna, stál v roce 1968 na Václavském náměstí se svým synem člověk jménem Heinrich Böll, který se později v roce 1970 zasadil celou svou vahou za osvobození spisovatele Solženicyna a byl jak mým tak i Vaším přítelem. Jeho syn René Böll, který v době od 19.7.1995 do 6.8.1995 v Praze se po celou dobu nedostal za mnou na návštěvu do věznice Ruzyně, ač o to velice usiloval, jak jsem se později přímo od něho dozvěděl. Zplnomocněný zástupce rodiny Heinricha Bölla a člen předsednictva nadace Heinricha Bölla pan JUDr. Bernhard von Grünberg, místopředseda hlavního města Bonnu v SRN, který patří mezi prvních tisíc nejpopulárnějších osobností SRN, přijel dokonce před dvěma týdny do Prahy pouze proto, aby mě mohl navštívit ve věznici Ruzyně. K této návštěvě však nedošlo, protože byla zamítnuta moje žádost k povolení této návštěvy, podané včas a dle platné právní úpravy vydané pro povolování návštěv obviněných ve vazební věznici. A to se stalo opět v zemi, kde jste Vy prezidentem. Pokud by k takovému postupu došlo v totalitním režimu, byl by z toho světový skandál. V současné době však Vaše autorita stačí krýt praktiky státních orgánů, které by měly být již dávnou minulostí. V této souvislosti jsem nucen vzpomenout, že ani J.P. Sartreovi nezakázali v SRN jeho návštěvu u německých teroristů ze skupiny Beader-Meinhof ve Stuttgartské věznici. Jsem nucen opět položit otázku, je tento postup srovnatelný se mnou? Patrně velice těžko, i když se ze mne orgány činné v trestním řízení snažily vyrobit i nemožné, teroristu však zatím nikoliv.

Jak je o mě známo nejen v České republice, ale i v zahraničí, bojoval jsem celý život za humanismus, lidská práva, demokracii a spravedlnost, přesto se orgány přímo zákonem určené k ochraně zákonů snaží jejich vědomým porušováním a za používání nelegálních prostředků (viz obsah tohoto usnesení soudu) „vyrobit“ ze mne alespoň mafiána, což je do současné doby nedefinovatelná funkce či profese. O tom, jak jejich úsilí skončilo, podává nezvratné svědectví právě obsah citovaného usnesení soudu.

Jako další ukázku ryze humánního a demokratického postupu těchto orgánů uvádím příběh sestry jednoho z mých spoluobviněných, která se snažila svého bratra, opět více jak rok umístěného ve vazební věznici v Litoměřicích, navštívit. Prodala veškerý svůj majetek v Turecku včetně bytového zařízení, aby získala potřebné finanční prostředky na cestu do České republiky. Získala nakonec po tříměsíční snaze a za pomoci mých přátel v České republice i visum pro vstup do České republiky. Přestože pro uskutečnění této návštěvy, jak uvádím, udělala maximum, svého bratra díky „demokratickému“ postupu těchto orgánů neviděla, protože její návštěva byla těmito orgány zamítnuta! I když jim muselo být známo, za jakých mimořádných podmínek ji byla nucena uskutečnit. Obdobný postup byl vykonán i vůči mně, protože rovněž návštěva mého bratrance z Turecka, který rovněž na cestu do České republiky vynaložil nemalé finanční prostředky, byla již  před jejím uskutečněním stejnými orgány zamítnuta! S jakými dojmy tito turečtí občané opouštěli Českou republiku, nebude patrně těžké uhodnout. A přitom se jednalo o první návštěvu po roce uvěznění jejího bratra i mého. A „demokratický zákon“ o výkonu vazby umožňuje obviněnému a jeho příbuzným návštěvu 1x za tři týdny. Jaká je však aplikace zákonů v tomto státě v praxi již delší dobu nikoho nezajímá, jak jsem mohl zjistit, ani nebyl k tomuto účelu zřízen žádný orgán, i když jste se o to nedávno snažil. Jak mají pochopit lidé z jiné země, kde je skutečná hranice mezi demokracií a diktaturou, kterou zcela bezostyšně provádějí orgány, zřízené právě k její ochraně, opravdu nevím.

Právě z těchto důvodů jsem se rozhodl Vám přiblížit na základě skutečných událostí a tohoto usnesení Městského soudu v Praze odvrácenou tvář této „demokracie“, kterou již Vy z titulu své funkce a Pražského hradu možná již vidět nemůžete.

Věřím, že pochopíte moje zoufalství a beznaděj ve spravedlnost a jsem přesvědčen, že po přečtení těchto materiálů získáte zcela jiný pohled, který bude nesporně objektivní, na současnou realitu v České republice, která je před Vámi různými způsoby maskována.
S úctou a pozdravem

 

podpis v.r.
MUDr. E.Y. Uzunoglu
t.č. VV-Ruzyně

 

P.S. Omlouvám se za sníženou kvalitu této písemnosti (dopisu č. 7 panu prezidentovi ČR), způsobenou extrémními vazebními podmínkami, kde jsou velice omezené možnosti pro sepsání skutečně kvalitního dopisu.