Odpověď prezidenta republiky na otázku časopisu Týden ohledně toho, proč nepřipojil svůj podpis pod petiční omluvu MUDr. E.Z.Uzunogluovi

“Lidsky mne velmi mrzí vše, co musel pan Uzunoglu u nás vytrpět. Nikdy jsem se tím netajil a nepřišel jsem k tomuto názoru až nyní.

Nemohu se však jako prezident republiky omlouvat za postupy justice, která je u nás pravděpodobně nejnezávislejší na celém světě. Mimo jiné tak nemohu učinit i proto, že by to opět mohlo být interpretováno jako – z mé strany – nepřípustné ovlivňování soudů. Proto jsem ve své ústavní funkci podpis k petičnímu archu Františka Janoucha, Libuše Šilhánové a dalších nemohl připojit.”

Václav Klaus, 30. října 2007

Připojuji dopis, který jsem autorům petice dne 29. srpna 2007 na toto téma odeslal:

 

Váženy pane doktore Janouchu,
vážená paní doktorko Šilhánová

obdržel jsem Vaši naléhavou a opakovanou žádost, abych se omluvil „panu MUDr. Ergünu Yektovi Uzunogluovi za policejní a soudní příkoří, jehož se mu v naší České republice dostalo.“

Nejprve by bylo správné, abych Vám napsal, že Vaší žádosti nehodlám vyhovět, i když Vašim pohnutkám rozumím. Jsem přesvědčen, že pro to existují racionální a pochopitelné důvody.

Odkazujete se na sto let starou kauzu Alfréda Dreeyfuse. Nejsem přesvědčen o tom, že v případě dr. Uzunoglua je srovnání s touto kauzou s rasovým podtextem, která kdysi rozdělila Francii, přiměřené.

Kauzu pana Uzunoglua znám jen z novin. Respektuji rozhodnutí naší justice a mám pochopení pro pocity, které pan Uzunoglu po dlouhá léta vyšetřování prožíval.

Vím také, že podobných případů je – bohužel – více. V mnoha desítkách tisíc trestních kauz je to možná statisticky pochopitelné, ale určitě ne omluvitelné. Naše justice se především v délce projednávání některých kauz musí ještě hodně zlepšit a to nejen ve vztahu k cizích státním příslušníkům.

Nemyslím, že by věci prospělo, kdybych já, jako prezident republiky, psal ve všech těchto případech omluvné dopisy. Jsem přesvědčen, že náš právní řád pamatuje v podobných situacích například na odškodnění, jakkoli je mi jasné, že to neřeší morální a psychologickou stránku věci.

Nemyslím také, že by pan Uzunoglu sám vymáhal po prezidentu České republiky podobnou omluvu. Jsem si jist, že velmi dobře zná české právní prostředí a tím i kompetence a odpovědnost jednotlivých ústavních činitelů.

Poučení z tohoto a mnoha dalších podobných případů může být jediné: místo spektakulárního gesta se co možná nejvíce snažit, aby jich bylo co nejméně. Ujišťuji Vás, že se o stav české justice zajímám trvale aže v tom rozhodně nehodlám polevit.

Zdraví Vás

Václav Klaus

V Praze dne 29. srpna 2007