Do vlastních rukou!

 

Nejvyšší státní zastupitelství ČR

Vážený pan
JUDr. Václav  O p l
Cejl 71
B r n o   660 50

V Ruzyni dne 18.7.1996

 
Věc:  S t í ž n o s t  na postup Vrchního státního zástupce JUDr. Hanu Flídrovou na základě jejího výsledku o přezkoumání mé stížnosti ze dne 2.5.1996 pod č.j. Vzt 922/94 a žádost o přezkoumání postupu VSZ v Praze v souladu § 9 zákona č. 283/93 Sb.

 

Vážený pane doktore,

v průběhu roku 1995 na podzim a v zimě 1996 jsem podal obsáhlý návrh na kárné řízení se státní zástupkyní MSZ v Praze JUDr. Stanislavu Špirkovou a JUDr. Naděždu Barčákovou u Ministerstva spravedlnosti České republiky. Tento  návrh v rozsahu několika desítek stran byl dle zprávy státní zástupkyně VSZ v Praze údajně prošetřen a následovně byl „sdělen výsledek prošetření VSZ“ v trestní věci vedené pod č.j. Kzv 509/94.

Naivně jsem si dělal více jak rok a půl iluzi o právním vědomí státních zastupitelství. Je však nutné konstatovat, že po doručení této zprávy se již nelze divit, že se nacházím tak jako moji spoluobvinění více jak 23 měsíců ve vazbě, bez právního podkladu. Nelze se při současném právním vědomí ani divit, že  následně skutečně dojde  k odsouzení mé osoby  soudem! Obrazem  tohoto právního vědomí bezesporu je „výsledek prošetření“ postupu MSZ v Praze ze strany VSZ v Praze ze dne 2.5.1996. Jako obviněný, který má část spisového materiálu k dispozici, mohu konstatovat, že VSZ při přezkoušení postupu MSZ v Praze nikdy asi spisový materiál nemělo k dispozici a stačilo mu pouze  vyjádření MSZ, se kterým se plně ztotožnilo, nebo mělo spisový materiál k dispozici a úmyslně uvádělo nepravdu. To se neslučuje s čl. 1 Ústavy České republiky, aniž bych musel oporu pro tento postup „výsledek přezkoumání“ hledat v tr. řádu, zákoně č. 283/93 a nebo ve vládní vyhlášce č. 23/94.

Nelze se však divit, že ani ředitel personálního odboru Ministerstva spravedlnosti České republiky k trestní věci neuvádí pravdu, vzhledem ke svému tvrzení ve svém dopise ze dne 15.5.1996, kdy mě ujistil, cituji: „…, že bylo provedeno šetření, na němž se kromě Ministerstva spravedlnosti podílelo i MSZ a zejména VSZ v Praze a že vyšetření jsou komplexní, nezaměřují se pouze na Vaše námitky, ale šetření se vede vždy v plném rozsahu, tedy i nad rámec těchto námitek a připomínek“. Je však nutné konstatovat,  že za logického předpokladu zůstal tento postup při provádění prošetření ze strany VSZ v Praze pouze hypotetický.

Po těchto zkušenostech lze na místě s hořkostí konstatovat, že současný stav orgánů, tvořících páteř právního státu, by oživilo i několik Emilů Zolů.

Rozhodně se nelze ztotožnit ani s názorem bývalého předsedy branně-bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Ing. Vladimíra Šumana. Ten ve svém posledním dopise před odchodem z funkce, který byl adresován mně, označil tento stav sice za dezolátní, ale způsobený již desítkami let totalitního režimu České republiky! Zapomněl přitom, že se žije již šestým rokem v „demokracii“.

Já se však oprávněně domnívám, že ani za totality nebyl stav státních zastupitelství tak dezolátní, jako je dnes.

Nyní k vlastnímu „výsledku prošetření“ postupu MSZ ze strany VSZ v Praze. Paní zástupkyně na můj rozsáhlý a podložený podnět pouze odpověděla na pár bodů, a  zřejmě se domnívala, že vyvrátí tímto celý můj podnět.

V této zprávě na straně 3 odst. 1 VSZ JUDr. Hana Flídrová uvádí: „pokud namítáte, že obdobným způsobem postupuje státní zástupkyně i u obviněného Őzdemira, sděluji, že byl prostudován protokol o zadržení obviněného Őzdemira dle § 75 tr.řádu, z něhož vyplývá, že byly osobní prohlídkou u obviněného nalezeny nějaké peníze a cennosti. Rovněž nutno uvést, že obviněný Őzdemir žádost obdobného druhu MSZ v Praze neadresoval“. Ve svém poučném dopise ze dne 15.5.1996 mne ředitel personálního odboru Ministerstva spravedlnosti JUDr. František Jakeš  ujistil, jak důkladně došlo k „přezkoumání“ mých podnětů a stížností. Při přečtení zprávy VSZ ze dne 2.5.1996 o tzv. „výsledku přezkoumání“ nelze ujištění ředitele personálního odboru Ministerstva spravedlnosti kvalifikovat jinak, než jako nepravdivé. Proto není na místě hovořit o nějakém „přezkoumání“. Kdyby VSZ měla spisový materiál alespoň po ruce a kdyby jej prolistovala při výkonu své dozorové činnosti, musela by vidět následující:

a) na straně 17 spisového materiálu narazila na dodatek k úřednímu záznamu ze dne 13.9.1994, kde se uvádí: „předvedený M.R. Őzdemir měl u sebe obálku v hodnotě 55.000,- Kč. Dále pak u sebe měl osobní hotovost ve výši 1.122,10 Kč. Čísla bankovek v obálce: 1000,- Kč: A 55735075, A 32572042, B 17811505, A 06277084…“ podepsaný Őzdemir, pprap. Urban, pprap. Švamberk. Na této straně spisového materiálu na celé straně jsou čísla bankovek zadrženého Őzdemira coby obviněného. Na straně č. 206 spisového materiálu by státní zástupkyně VSZ musela zákonitě narazit na žádost obviněného Őzdemira na vrácení věci ze dne 18.10.1994 podané obhájcem obviněného JUDr. Kulhavým.Musela by na straně 157 spisového materiálu zjistit tu skutečnost, že Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 5 tuto částku zaslal dne 6.10.1994 na účet MSZ v Praze, protože na této straně je poštovní poukázka OSZ pro Prahu 5 a výpis z běžného účtu.

Není na místě, abych nadále uváděl, kolik žádostí obviněného či jeho obhájce o vrácení věci se nachází ve spisovém materiálu. Bude-li třeba, jednotlivé strany mohu jmenovat. Z tohoto jednání jednoznačně vyplývá, že státní zástupkyně VSZ neuvádí pravdu. Nad tímto postupem je na místě se zamyslet. Obviněný Őzdemir prostřednictvím svého obhájce žádal a žádá opakovaně o navrácení u něho zadržených peněz, které jednoznačně nepocházejí z trestné činnosti a státní zástupkyně VSZ údajně po důkladném prošetření uvádí to, co jsem výše citoval. Ani po 23 měsících mu peníze nejsou vráceny a to přesto, že jsme se obraceli ohledně těchto pochybení i na Kancelář prezidenta republiky včetně Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky.

b) K mým námitkám při rozhodování o mých návštěvách ve vazební věznici a o mých oprávněných námitkách uvádím, že vazba v mém případě je zneužita k jiným účelům, než stanoví zákon a protiprávně jsou zmařeny moje návštěvy ze strany MSZ v Praze. Státní zástupkyně VSZ ve svém „výsledku o přezkoumání“ uvádí, že dne 27.2.1996 byl MSZ v Praze vrácen spisový materiál a věc se vrátila do stádia přípravného řízení, v jehož rámci o udělení souhlasu s návštěvou ve vazební věznici rozhoduje opětovně státní zástupkyně MSZ v Praze. Státní zástupkyně VSZ v Praze sama konstatuje, že pro návštěvy obviněných, konkrétně pana Uzunoglu, v březnu 1996 souhlas neudělila. Proč jej neudělila však již státní zástupkyně neuvádí. Přitom opomíná, že návštěvy obviněných dle zákona o výkonu vazby, který by státní zástupkyně měla znát, jsou zmíněny v § 14 odst. 1, cituji: „obviněný má právo na přijetí návštěv v počtu nejvýše 4 osob jednou za tři týdny a to v trvání 30 minut“. Takže zákonodárce nedává právo státní zástupkyni MSZ v Praze, aby rozhodovala dle vlastního uvážení, jestli tento souhlas udělí či ne. Přitom i k této návštěvě jsem nezval nikoho jiného, nežli svého syna a jeho matku a PhDr. Tomáše Vrbu a PhDr. Jaroslavu Vrbovou. Ani jeden z nich není zúčastněnou osobou v trestním řízení ani nefiguruje jako svědek. To mohla státní zástupkyně VSZ v Praze při svém tzv. „přezkoumání“ ze spisového materiálu velice snadno zjistit. Takže, jak stanoví zákon, neměla státní zástupkyně MSZ v Praze žádné právo zkrátit mě o má práva. K tomuto uvádí VSZ ve své výše jmenované zprávě jako důvod, cituji: „ K Vaší návštěvě na den 20.3.1996 nebyl udělen souhlas právě s ohledem na vrácení spisového materiálu MSZ v Praze k došetření a nutnosti provedení dalších důkazů.“ Ale na stejné straně a ve stejném odstavci sama konstatuje, že věc byla vrácena MSZ v Praze k došetření již dne 27.2.1996, to jest tři týdny před návštěvou. Jak lze pochopit tuto protikladnou argumentaci, nechám na zvážení NJSZ v Brně. K další návštěvě uvádí, cituji: „návštěva ze dne 17.4.1996 byla povolena Alanu Šrámkovi a Janě Šrámkové z Kladna. Tyto osoby byly po udělení souhlasu k Vaší návštěvě ve věznici včas a řádně ze strany MSZ v Praze písemně vyrozuměny. V případě, že se jejich návštěva neuskutečnila, nebylo toto zapříčiněno postupem MSZ v Praze.“

K tomuto uvádím, že na den 17.4.1996 jsem pozval nejenom výše uvedené osoby, tedy mého syna a jeho matku, ale i PhDr. Tomáše Vrbu a PhDr. Jaroslavu Vrbovou, kterým nedává souhlas. Státní zástupkyně MSZ v Praze protiprávně vyškrtla dle svého vlastního uvážení PhDr. Tomáše Vrbu a PhDr. Jaroslavu Vrbovou, přestože, jak jsem již výše uvedl, nejsou osobami zúčastněnými v této cauze. Přitom ze strany Městského či Vrchního soudu v Praze od 14.9.1995 do 14.2.1996 byl udělen souhlas k návštěvě mé osoby. Pro oba tyto soudy nebyly tyto osoby „podezřelé“, ale pro státní zástupkyni MSZ v Praze ano. Nadto je paní Jaroslava Vrbová prof. FF UK a státní překladatelkou, tlumočící pod přísahou pro všechny státní činitele, včetně prezidenta České republiky. Sám prezident České republiky si nechá tlumočit od paní prof. Jaroslavy Vrbové v mezistátních jednáních, kde se stává svědkem uzavření jednání a k tomuto aktu je důvěryhodnou osobou pro stát, přitom ze strany státní zástupkyně MSZ v Praze paní JUDr. Stanislavy Špirkové je vyškrtnuta z povolenky pro návštěvu obviněných, jako kdyby se jednalo o zpochybněnou osobu. Zda pro tuto svéráznou aplikaci zákona lze najít nějaké vysvětlení, nechám na zvážení NJSZ v Brně. Další osoby, které sice pro návštěvu na den 17.4.1996 MSZ byly skutečně písemně vyrozuměni o konání návštěvy, musely  téhož dne, když přijely k branám vazební věznice Ruzyně, pro změnu marně čekat na osobu Úřadu vyšetřování hl.m. Prahy, která tuto návštěvu měla dozorovat. Tímto aktem byla zmařena i tato návštěva. Když jsem ohledně tohoto podal stížnost na vyšetřovatele Úřadu vyšetřování hl.m. Prahy, dostalo se mi ze strany státní zástupkyně MSZ v Praze monotonní a standardní odpovědi : „neshledala jsem žádné závady v postupu vyšetřovatele“. Tento stav nepovolování či maření návštěv, kdy návštěvníci jsou nezúčastněnými osobami, můj syn a jeho matka,se opakovala i v měsíci červnu 1996.

c)     Na straně 2 státní zástupkyně VSZ v Praze uvádí, cituji: „K Vaší další námitce, že dozorující státní zástupkyně odmítla návrh na opětovné slyšení svědka Percina, lze pouze uvést, že dle § 33 odst. 1 tr. řádu má obviněný právo navrhovat důkazy, sloužící k jeho obhajobě. Dle § 2 odst. 4 tr. řádu však OČTŘ postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Za asistence, kdy uvedená osoba byla jako svědek opakovaně vyslechnuta, se nejeví nutné v rámci přípravného řízení výslech opakovat. Osobní výslech svědka Percina přichází ve vztahu a stádiu řízení před soudem.“

K tomu uvádím:

a) výslechy svědka Percina nebudou použitelné u případného soudního líčení z hlediska tr. Řádu. Byl jsem to já, kdo na tuto právní vadu způsobenou Obvodním úřadem vyšetřování pro Prahu 5 upozornil. Důvody jsem také uváděl ve své námitce a adresoval je dokonce  resortnímu ministru spravedlnosti. Pro tento „postup“ je vysvětlení, že paní státní zástupkyně VSZ v Praze nejen že spisový materiál neprostudovala, ale nepřečetla ani moji námitku jí postoupenou Ministerstvem spravedlnosti prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, ze kterého měla dle obecně známých pravidel vycházet při prošetření důvodů mé stížnosti. Kdyby ji alespoň přečetla, přišla by na upozornění v mých námitkách doručených již v roce 1994 a začátkem roku 1995 na MSZ prostřednictvím VSZ v Praze. To potvrdilo oprávněnost mého zjištění o nepoužitelnosti svědeckých výpovědí a vyhlásilo celostátní pátrání po svědkovi Percinovi za účelem jeho výslechu, a to již dne 16.1.1995!

Když jsem se později dne 27.4.1995 při návštěvě mých zaměstnanců zde v Ruzyni  dozvěděl, že pan Percin se nachází v České republice v Praze a dokonce přespává u účetního mé společnosti, poprosil jsem své zaměstnance, aby na tuto skutečnost upozornili Úřad vyšetřování hl.m. Prahy. To učinili ještě tentýž den,  já jsem to provedl také písemně. Přesto však nebyl učiněn jeden jediný krok, směřující k jeho výslechu jako svědka, kdy právě  Percin je klíčovou osobou v této kauze. Nevnucoval jsem výslech svědka Percina státní zástupkyni MSZ v Praze jako úkon nadbytečný, chtěl jsem pouze pomoci OČTŘ při zjištění skutečnosti, že Percin, po kterém je vyhlášeno celostátní pátrání, se nachází v Praze. Proto jsem také vedl své kroky pro urychlené zjištění objektivní pravdy. Nemohl jsem tušit, že se jedná o zvláštní hru iniciovanou ze strany Úřadu vyšetřování hl.m. Prahy za přímé asistence dozorující státní zástupkyně MSZ v Praze. Z jedné strany uznávají moji námitku o nepoužitelnosti výpovědí svědka Percina a vyhlašují po této osobě celostátní pátrání za účelem výslechu , z druhé strany já jako osoba nacházející se ve vazbě se náhodně dozvím o jeho pobytu v Praze, upozorním na tuto skutečnost a OČTŘ neučiní jediný krok k jeho zadržení. Kdyby státní zástupkyně VSZ v Praze skutečně prostudovala spisový materiál a provedla „dozor“, tak jak jí ukládá zákon, musela by narazit ve spisovém materiálu na fotokopie vyhlášení celostátního pátrání po svědkovi Percinovi za účelem výslechu jeho osoby, „klíčové“ svědectví v této kauze. Musela by najít můj dopis a v neposlední řadě  usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.2.1996 po podání obžaloby, kde oba soudy potvrzují má tvrzení, že výpovědi svědka Percina jsou nepoužitelné. Zřejmě paní státní zástupkyně VSZ v Praze neovládá nic jiného, nežli citovat jednotlivá ustanovení tr. řádu. Z mé strany jsem svědka Percina nenamítal a nevnucoval. Státní zástupkyně MSZ v Praze jej pochopitelně dle tr. řádu nemusí vyslechnout, přesto po tomto svědkovi vyhlásila celostátní pátrání, poté zůstala při zjištění místa svědka nečinná. V tom případě se nejedná o zjištění skutkové podstaty věci, ale o hru s tr. řádem, o hru se zákonem č. 283/93 a o hru se samotnou Ústavou České republiky, kterou hraje osoba zastupující ze své funkce samotný stát. Jedná se o hru s Ústavou ČR, jelikož v tomto případě se jedná o hrubý zásah do Ústavou ČR zaručených základních práv a svobod mé osoby. A nestačilo jí hrát tuto hru sama,  se zneužitím své pravomoci donutila ještě čtyři občany, aby tuto svéráznou hru hráli s ní, a to z vazby. Ke všemu před zraky divácké veřejnosti, kterou tvoří všechny stupně státních zastupitelství včetně Městského a Vrchního soudu v Praze. Nikdo  ze státních zastupitelství, včetně paní JUDr. Bohumily Kopečné, nemůže říci, že o mých stížnostech neslyšela. Takže jsem si svým podáním nevyžádal opakovaně vyslechnout svědka, tak jak uvádí státní zástupkyně VSZ v Praze, ale žádal jsem o vysvětlení této svérázné hry.

3) K dalšímu bodu „výslechu přezkoumání“ VSZ v Praze ze dne 2.5.1996

cituji: „… na základě opakovaných tvrzení, že jste byl MSZ v Praze obžalován z trestné činnosti nedovoleného ozbrojování dle § 185 tr. zákona, aniž by Vám bylo známo, že jste pro tento trestný čin stíhán. Byla prověřena část spisového materiálu vyšetřovacího spisu Policie ČR Úřadu vyšetřování hl.m. Prahy pod ČVS: MVV-140/94. Vaše námitky v tomto směru jsou oprávněné, neboť jste byl v rozporu s ustanovením k § 176 odst. 2 tr. řádu obžalován z tr. činu dle § 185 tr. zákona, přestože Vám pro skutek naplňující skutkovou podstatu ustanovení tr. zákona nebylo sděleno obvinění ve znění (§ 160 tr. řádu). Toto pochybení ze strany MSZ v Praze bylo již konstatováno v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.2.1996 pod č.j. spzn 5 To 92/95 a v dalším řízení bude napraveno.“

Táži se, jak bude napraveno?! Byl jsem obžalován z tr. činu, kterého jsem se nedopustil a ani dopustit nemohl. Jsem členem Českého střeleckého svazu, členem střeleckého klubu EXA. V době mého zadržení byl jeho předsedou tehdejší ministr obrany pan Baudyš. Jsem držitelem zbrojního průkazu na dvě zbraně,  vlastním nejbezpečnější a nejlepší zbraň na světě v zájmu bezpečnosti své i celé společnosti. To vše se nachází ve spisovém materiálu, včetně mého zbrojního průkazu a potvrzení Policie ČR o jeho platnosti a pravosti, přesto jsem byl obžalován z tohoto tr. činu.

Nelze uvěřit, že by o tomto všem nevěděla státní zástupkyně MSZ v Praze, která ze zákona „dozorovala“ toto vyšetřování bezmála jeden rok. To by znamenalo, že za celý rok nejen že nedozorovala, ale ani nečetla spisový materiál při podávání návrhů na prodloužení vazby, což za rok učinila nejméně dvakrát. Opak je pravdou. Policie ČR potřebovala uměle vyrobit „mafiána“ a v rámci inscenace do obrazu svého „mafiána“ patří zbraně, proto také jsem byl obžalován bez jakéhokoliv právního podkladu z nedovoleného ozbrojování. Proto také dne 14.9.1995 při podávání obžaloby tiskový mluvčí MSZ v Praze sdělil všem sdělovacím prostředkům i skutečnost, že jsem obžalován z tohoto tr. činu. Nyní mi sděluje státní zástupkyně VSZ v Praze, že to bude napraveno! Nesděluje však již jakým způsobem a kdo bude brán k odpovědnosti za tento protizákonný postup. Tyto otázky Vám položím a budu pokládat i nadále, i když jsem si vědom, jakou moc mají státní zastupitelství, že mohu být eventuálně odsouzen bez jakéhokoliv právního podkladu. Ale mě od tohoto přístupu neodradí ani vazba, ani odsuzující rozsudek. Přesto, že jsem tuto moc státních zastupitelství poznal již po dobu 23 měsíců na svém těle a duši. Kdyby průměrný občan promlouval v tisku tak, jak to učinilo MSZ v Praze prostřednictvím svého tiskového mluvčího v tomto případě, stál by asi již před soudem a při „zvláštních zájmech“ musel jít dokonce k soudu z vazby!

Proto žádám Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, aby provedlo prošetření všech mých podnětů obsažených v návrzích na zahájení kárného řízení ve znění zákona č. 283/93 § 24 a následně § 27 a § 29, včetně dodatku adresovaném z podzimu 1995 a jara 1996 na Ministerstvo spravedlnosti, které byly prostřednictvím Nejvyššího státní zastupitelství v Brně postoupeny Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Tímto dávám stížnost na postup státní zástupkyně VSZ v Praze JUDr. Hanu Flídrovou. Obracím se na Vás také proto, že mne paní státní zástupkyně VSZ v Praze ke konci své zprávy poučuje o tom, že „budou-li podány další obsahově stejné podněty, nebudou již přezkoumány a podatelny je nebudou registrovat a nebudete vyrozuměn“.

S očekáváním  vyrozumění mé osoby ve znění vládní vyhlášky č. 150/1958 v zákonné lhůtě

s pozdravem a úctou
podpis v.r.
MUDr. E.Y. Uzunoglu

 

Příloha:
– výsledek šetření Inspekce Ministerstva vnitra ze dne 11.6.1996

 

 

INSPEKCE MINISTRA VNITRA
V Praze, dne 11. června 1996
Čj.: IN-1967/S-St-95

Pan
MUDr. Ergün Yekta UZUNOGLU
(10.5.1953)
P.Ú. 414/07
PRAHA 6 – RUZYNĚ

 
Vážený pane doktore,

Inspekce ministra vnitra na podkladě Vašich opakovaných podání z konce loňského roku v těchto dnech ukončila přezkoumání závěrů předchozích stížností šetřených Úřadem vyšetřování pro ČR a s tím související rozsáhlé posuzování potřebných písemných materiálů, přičemž jsme dospěli k souhrnnému závěru o jejich oprávněnosti, neboť některé v nich uvedené údaje byly potvrzeny.

Podstatný nedostatek byl zjištěn v neprošetření Vašeho oznámení z 9.12.1994 o spáchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 trestního zákona, o čemž bude vyrozuměno Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 i Úřad vyšetřování pro ČR a přijatá opatření k dodatečnému prošetření.

Ostatní trestní oznámení uvedená v opakované stížnosti, byla Policií ČR prošetřena. Z prověřovaných spisových materiálů však nebylo zjištěno evidování oznámení o trestných činech podle ustanovení § 185 a § 248 tr. zákona.

Další zjištěná pochybení se týkají nepřesného sdělení ÚV pro ČR, že Vaše korespondence ze září 1995 pro vyjmenované osoby jím byla odeslána přímo, neboť dva dopisy byly zaslány vyšetřovateli a jím pak Městskému státnímu zastupitelství v Praze, a dále i nezaslání kopie protokolu o Vašem výslechu, přestože Vám to bylo pracovníkem Úřadu vyšetřování pro ČR slíbeno.

Kromě těchto pochybení jsme v šetření Vašich předchozích stížností nedostatky neshledali a se závěry Úřadu vyšetřování pro ČR se ztotožňujeme. Všechna naše zjištění k Vašim jednotlivým námitkám jsou podrobně rozvedena ve zprávě o prošetření a nelze je v této odpovědi pro značný rozsah uvádět.

Přesto považuji za potřebné Vám sdělit, že ani dalším šetřením k novinovému článku z 13.4.1995 mezi pracovníky vyšetřovacího týmu nebylo podání dotčené informace redaktorům Večerníku Praha policisty prokázáno. V těchto intencích jsme podali informaci Městskému státnímu zastupitelství v Praze, na které jste se v letošním roce obrátil s trestním oznámením.

K videozáznamům uvádím, že jejich pořízení bylo ze spisového materiálu zjištěno pouze dne 29.9.1994, kdy následně neodbornou manipulací došlo ke znehodnocení záznamu. Ve dnech 14.9., 30.9. a 6.10.1994 byla policisty prováděna jenom fotodokumentace.

Vaše tvrzení, že pracovník Úřadu vyšetřování pro ČR v hodnosti majora Vám měl osobně potvrdit předložení stížností ze 14.12.1994 vyšetřovateli ÚV hl.m. Prahy nebylo prokázáno, stejně tak jako to, že k vyrozumění věznice o ukončení vyšetřování přistoupil vyšetřovatel až po četných upozorněních a stížnostech.

Nedostatky v doručování korespondence již byly zjištěny v průběhu šetření ÚV pro ČR a úmysl vyšetřovatele směřující k průtahům nebyl prokázán ani naším šetřením. V této souvislosti si Vás dovoluji upozornit, že samotné odesílání a doručování korespondence obviněných ve vazbě z koluzních důvodů je ze zákona o výkonu vazby a řádu o výkonu vazby povinností orgánů Vězeňské služby ČR a jejich postup nepřísluší Inspekci ministra vnitra ani Úřadu vyšetřování pro ČR přezkoumávat, stejně tak jako postup vyšetřovatele v souvislosti s vydáním věcí podle § 78 tr. řádu, nebo se zadržením zásílek podle § 86 tr. řádu, který je postupem procesním, k jehož posuzování je příslušný státní zástupce, provádějící dozor nad zachováváním zákonností v přípravném řízení.

Se sdělením Úřadu vyšetřování pro ČR, že kontrola korespondence byla v souladu se zákonem o výkonu vazby souhlasím, neboť v této zákonné normě i v řádu o výkonu vazby se pojednává pouze o státních orgánech České republiky a o mezinárodních organizacích, které jsou podle mezinárodní smlouvy příslušné k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, kdy kontrola korespondence je nepřípustná.

Vaše tvrzení o telefonických hovorech G. OTANA, alias G. GŐNENA, služebním telefonem na účet policie již bylo prošetřeno Úřadem vyšetřování pro ČR, aniž bylo prokázáno, stejně tak jako to, že by dopisy od I. a M. SEZGINOVÝCH viděl a četl na Policii ČR. Protože G. OTAN alias G. GŐNEN je ve Vaší kauze i poškozeným, má podle ustanovení § 65 trestního řádu právo nahlížet do vyšetřovacího spisu a činit si z něj výpisky, poznámky a kopie, čímž pochopitelně získal o jejím pozadí informace.

Vážený pane doktore, výsledek našeho šetření Vám zasílám na vědomí a mohu pouze konstatovat, že Inspekce ministra vnitra není oprávněna do probíhajícího trestního řízení zasahovat a to včetně přezkoumávání činnosti vyšetřovatele Policie ČR, jako orgánu činného v trestním řízení, který provádí úkony podle příslušných ustanovení trestního řádu. K tomuto je v přípravném řízení kompetentní státní zástupce, který provádí dozor nad zachováváním zákonnosti v tomto řízení, na něhož se jako obviněný můžete obracet.

Závěrem tohoto vyrozumění  Vám sděluji, že případná Vaše další podání ve stejných záležitostech již nebudou bez uvedení nových skutečností ve smyslu ustanovení § 6 odst. 7 vládní vyhlášky č. 150/1958 Úředního listu Inspekcí MV nadále prošetřována, ani potvrzován jejich příjem.

S pozdravem
Ředitel Inspekce ministra vnitra
plk. JUDr. Václav PICKA
podpis v.r.