Civilizace Severní Ameriky v USA se rozhodla v osobě Trumpa poslat do politiky na záchranu své vlastní existence svou I. ligu. Tak, jak já znám americké dějiny, jako průměrně informovaný jedinec, nikdy v dějinách americký kapitál nezaslal svou I. ligu do politických záležitostí, které jim měly otevřít cestu k dosažení ekonomických cílů, nikdy nešel kapitál do politiky sám, ale poslal do politiky „své zástupce” vždy prostřednictvím jedné či druhé politické strany. Podle kvalit jejich služeb buď potom tyto osoby setrvali ve svých “zvolených ” funkcích, či nikoliv.

Nyní, snad poprvé v dějinách USA, samotná část kapitálu jde sama do politiky, vskutku ze zoufalství, protože jedná na úkor svého osobního zisku, osobních hodnot, či radosti ze života.

V USA dlouho vládly tři ekonomicky silná odvětví: naftařský svět, zbrojně-vojenský svět a svět peněz, kapitálu. Ostatní odvětví se jim ekonomiky v symbiotickém vztahu přizpůsobily a to až do pádu Sovětského svazu a tím celého tzv. východního bloku, který tvořil druhou polovinu bipolárně polarizovaného světa. Po “neočekávaném” – jinak naprogramovaném” pádu spoluhráče bipolarity, začali Američané povolovat vstup do života lidí odvětí průmyslu a výzkumu, který byl až do té doby pod sankcemi a pod přísným dohledem bezpečnostních složek státu, aby se “náhodou” ve hře bipolarity nedostaly do rukou nepřítele, to jest do rukou Sovětského svazu. Kolik snah tehdy vyvinuli zpravodajci Sovětského svazu k získání informací o tomto odvětví techniky, kterému se říkávalo IT, kolik detektivních, bondovských knih z těch snah vyšlo, to nevíme, ale víme jedno, že učinili vše možné i nemožné k získání informací o smrtících zbraních USA, to jest o IT.

Až po pádu bipolárního spoluhráče si občané USA následně světa mohli a směli ulehčit a usnadnit život utajenou IT, kterou disponovaly jak Pentagon, ale i NASA a další “citlivé” instituce.
Najednou se k překvapení všech, někdy i na koleně, začalo vytvářet nejen nové průmyslové odvětví přinášející obrovské zisky, ale nový svět, který formoval celé myšlení a jednání člověka. Byl to snad jeden z největších průlomů v životě člověka. Často mladí, jinak obecně nevzdělaní lidé, začali svými vynálezy určovat nejen svůj, ale především náš život a vydělávali pohádkové sumy, o kterých se nikomu z jiných průmyslových odvětí do té doby, ale i do dnešní doby, ani nesnilo a snít nemohlo! S tou technikou vznikl mimo jiné tzv. virtuální svět, napodobenina našeho světa snů a tužeb přenesená do “reálu”. Bohové našeho nového života, to jest virtuálního života, žili sami ve virtualitě, snad to byl jejich největší žádaný předpoklad k postu Boha.

Takže jsme začali žít ve virtualitě vytvořené osobami žijícími ve virtuální realitě mimo “realitu” života. Náš život prošel vývojem tisíců let, kdy nebylo a nesmělo být místo pro virtualitu, čili pro sny, pro duševní tužby. Ani člověk, ani stát nebyl připraven na tento “revoluční” vývoj, žádná instituce nebyla připravena strukturálně, legislativně, ale především nikdo nebyl na revoluční vývoj IT připraven “duševně“.

IT se obratem stala čtvrtou silou Spojených států nejen ekonomicky, ale hlavně svým silným vlivem na člověka samotného! Před osmi lety už měla takový vliv a sílu, že dostala až do Bílého domu svého člověka – Obamu.

Lidé z IT měli za pár let víc finančních prostředků, než průmyslová odvětí, která ke shromáždění svého kapitálu potřebovala desítky let a k prosazení svých sil někdy použila i vojenskou sílu. Ale byly to osoby z virtuálního prostředí, neměly žádný vztah k reálnému životu, co kolem nich stále existoval.

Jejich člověk, kterého si vybrali podle svých zvláštních kritérií, dostal americký stát a tím i americkou společnost, na pokraj rozpadu. Je samozřejmé, že americká společnost a tím i stát měl pro tento rozpad předpoklady, tato nová odvětí “technologie” hrála “pouze” roli urychlovače.
S IT technikou a se vším, co tato technologie sebou přinesla, je jasné, že státní forma jako instituce, je už zastaralá, zaostává za strmým vývojem IT. Duchovní stránka života člověka odumírá daleko rychleji, než se předpokládalo. Život není náhražka, IT se snaží životem za obrazovkami nahradit skutečný život. IT nemůže brát ohled na duchovní hodnoty naší civilizace. Vyvíjí se s rychlou, dravou a nebezpečnou dynamikou a chybí regulační mechanizmy, stačí připomenout virtuální realitu sociálních sítí. Lidé zpoza obrazovek jsou bezbranní vůči zlu skutečného života.

Nemůžeme očekávat, že by se Zuckerberg a jemu podobní zamysleli nad našimi lidskými hodnotami, když oni sami nejspíš tyto hodnoty ani nepoznali a jsou dle všeho produkty IT, kde tyto hodnoty a mezilidské vztahy absentují.

Možná řekneme díky Bohu, že tento rozklad vyvolal u zbytku společnosti a především kapitálu poznání, že už nemůže a nesmí dál nic riskovat, dát sebemenší pravděpodobnost k selhání, proto se rozhodl politiku vést sám a nikoliv prostřednictvím delegování moci na osoby pro “politiku” stvořené, na osoby s narcistickým, egocentrickým charakterem.

Již tento krok a toto rozhodnutí tradiční části amerického průmyslu dostatečně ukazuje, jakým dramatickým procesem jsme prošli a jak tragicky by všechno mohlo skončit. Ale stále není jisté, zda dnešní I. liga bude mít potřebnou sílu a prostředky k záchraně tradiční americké a tím i evropské civilizace.

Už jen skutečnost, že šéf ExxonMobilu Rex Tillerson jde do aktivní politiky, dává znalcům reality dost jasný signál o závažném současném stavu nejen severoamerické civilizace, ale i civilizace evropské.

Ani v době nejhorší studené války necítil americký kapitál potřebu poslat do Bílého domu lidi z I. ligy. Současná situace západní civilizace je v daleko vážnějším stavu, než tomu bylo tenkrát. Dnes ohrožující silou už není vnější nepřítel, ale nepřítel zevnitř společnosti, co bují jako nebezpečný nádor v jejím vlastním organismu.

Brzká budoucnost bude pro nás všechny osudová.

Poznámka redaktora I. Davida: Nesdílím zcela pohled autora. Oligarchové se nyní hrnou k moci ne zejména proto, aby prospěli lidu svých zemí, ale proto, že nespoléhají na politiky jako prostředníky, kteří spolehlivě ochrání jejich zájmy. Většina hyperburžoazie ale zůstává v pozadí. Tyto lidi nevnímám jako “opory společnosti”, jako první ligu, která zachraňuje svět, jsou to lidé, kteří s námi nesdílejí hodnoty a svět “zachraňují” pro sebe. S sebou vezmou jen věrné sluhy. Jejich “zásluhou” je svět tam, kde je, i když žádnému z nich jednotlivě nelze přičíst velký díl viny, ale v jejich zájmu vzniklo prostředí, v němž se svět hroutí.