Stali jsme se snad my, občané, loutkami v rukou teroristů z Islámského státu? A nebo pěšáky v hříčkách tajných služeb některých států? Rozhodují snad o našich osudech a osudech našich dětí už jen zpravodajci a teroristé ?

President George W Bush visits CIA Headquarters, March 20, 2001.

Dle posledních zpráv upozornila CIA turecké úřady, že tři podezřelí Palestinci připravují v Turecku bombové útoky na ruské turisty, v návaznosti na bombový útok na ruské civilní letadlo. Až po tomto prakticky veřejném upozornění (jinak bychom koneckonců neměli sebemenší šanci se o něm dozvědět) turecké ministerstvo vnitra formálně upozornilo své guvernéry v 81 městech na nebezpečí teroristického útoku.

Dále CIA sdělila tureckým úřadům jména Mumtaz Muhammed Jamas Dağmash (38), Ayman Ahmet Abdullah Nofal (41) a Rafet Abbas – tedy jména Palestinců, kteří údajně útoky na ruské turisty v Turecku plánovali.

Dále CIA upozornila Turecko, že tito tři jmenovaní Palestinci mají co do činění s útokem na ruské civilní letadlo, které bylo bombovým útokem dne 31. října zničeno nad Sinajským poloostrovem.

Dále CIA upozornila, že příslušníci ISIS Abu Khalid a Jamal Nasa, kteří se nacházejí na území Turecka, používají tel. Číslo 544 814 0… a jsou “specialisté” na výrobu falešných osobních dokladů a obchod s antickými starožitnostmi ukradenými v Iráku a Sýrii. Jamal Nasa má dále být aktivním organizátorem pašování uprchlíků do Evropy!

Dále CIA upozornila, že Jamal Nasa od 15. listopadu používá jiné tel. číslo a sice 533 133…, a že je ve spojení s další osobou, která se na území Turecka pohybuje s falešnou identitou, a že společně plánují útok na ruské turisty. Tato osoba s falešnou identitou je dle CIA ve spojení s mužem jmenujícím se Ahmet (v této podobě je to turecké jméno) a pravděpodobně tito dva muži používají falešné turecké doklady. Údaje o těchto falešných dokladech sdělila CIA Turecku.

Dále CIA upozornila, že zmíněné osoby používající tel. číslo 544 814 0… toto číslo používaly i ve městě Urfa (nedaleko syrských hranic), byly ve spojení s tel. čísly ve městech Adana, Çanakkale, Diyarbakır, Gaziantep, Mersin, İstanbul, İzmir, Kayseri, Kilis a v Mardin’u a to i s tel. Číslem 553 133….

Podrobnost těch detailů a způsob, jak se tato zpráva dostala na veřejnost, nás nutí položit si pár otázek:

1) Proč tajná služba USA, spřátelené země Turecka, sděluje tak důvěrné a tajné sdělení sděluje Turecku?

2) Jak je možné, že země jako Turecko tyto tak důvěrné informace o nebezpečných teroristech dlouhodobě působících na svém území, alespoň navenek, nemá? A to ani se svými téměř 500 tisíci policisty a víc než jedním miliónem vojáků a desetitisíci agentů tajných služeb? Zatímco je jsou schopné zachytit dokonce i tajné služby zámořské mocnosti, které se rozhodně na vnitřní záležitosti svého strategického spojence zrovna v tomto regionu nezaměřují?

3) Proč se ruské civilní letadlo stalo, krátce po vstupu Ruska do války proti ISIS, terčem útoku teroristů s (dle této zprávy) vazbami na Turecko, či v Turecku přímo působících? Znamená to, že chtěl někdo Rusko vystrašit a pohrozit mu dalšími útoky v případě pokračování operace proti ISIS?

setřelené ruské civilní letadlo

4) Která země tedy za těmito teroristy, kteří zabili 224 civilistů v ruském letadle, stojí?

5) Může být více, než jen náhodou, že když Rusko nevystrašil ani teroristický útok na civilní letadlo, bylo o 2 měsíce později sestřeleno – Tureckem – letadlo ruské?

6) V této zprávě jsou uvedené výlučně telefonní čísla tureckých operátorů – to by mělo znamenat, že čísla s největší pravděpodobností sledovaly též všemocné turecké tajné služby. Je nutné položit otázku, zda je možné, aby turecké tajné služby opravdu nevěděly tolik, co zámořská CIA, která nemůže znát poměry na místě lépe než turečtí zpravodajci.

7) Komu vlastně patří turecký Telekom, jak se v posledních letech změnily majetkové poměry ohledně tureckého Telekomu a co tomu předcházelo?

Vše se jeví tak, jako by CIA věděla o aktivitách těchto teroristů a jako by věděla o přinejmenším pasivitě tureckých tajných služeb, či přímo o jejich eventuální toleranci teroristických aktivit na území Turecka (dále nechci ani domyslet). Jako by CIA chtěla tímto veřejným sdělením utajovaných informací znemožnit spáchání dalších zločinů řečenými teroristy?

Nelze totiž přehlédnout zřejmou analogii s jinými teroristickými útoky (údajně Islámského státu), které se na území Turecka odehrávají za minimálně silného nezájmu odpovědných bezpečnostních složek – pokud jsou tedy obětí lidé, které současná vláda nemá v lásce: Před dvěma měsíci zaútočili teroristé na převážně kurdskou mírovou demonstraci v Ankaře. 109 lidí bylo zavražděno, další stovky zraněny. O další 2 měsíce dříve zabila bomba ve městě Suruc 34 dobrovolníků, kteří se chystali pomoci s obnovou Kobane – města, jehož pád do rukou ISIS jako by byl, soudě dle jeho jednání v době bojů, v zájmu Turecka. Před půl rokem vybuchla v kurdském „hlavním městě“ Diyarbakiru bomba, která zabila 5 lidí na předvolebním mítinku prokurdské opoziční strany HDP – dva dny před volbami!

Útočník z Ankary Yunus Emre Alagöz byl přitom bratrem atentátníka ze Suruce, Abdurrahmana Alagöze, a tito dva patřili ke stejné teroristické buňce jako Orhan Gönder, útočník z Diyarbakiru. Orhan Gönder byl přitom krátce před útokem zatčen a později propuštěn policií a byl veden jako policií sledovaná osoba! Oba bratři Alagözové byli dokonce na seznamu turecké tajné služby, jejich telefony byly odposlouchávány a s největší pravděpodobností museli být tedy pod pečlivým dohledem! Přes to všechno jejich útokům – které mířily do sfér společnosti, ke kterým současná vláda nikterak neskrývá své antipatie – nikdo nezabránil! Naopak, bylo na ně soudem nařízeno informační a mediální embargo, ani dnes nemají právníci obětí přístup k příslušným spisům.

Provést teroristický útok na území Turecka, či ho se zde působícími lidmi alespoň naplánovat, není tedy v „určitých situacích“ (či lépe pokud jsou cílem lidé, jejichž smrt je v něčím zájmu?) zas tak složité, a jindy všemocné domácí tajné služby jako by zrovna „spaly“.

Nemám tedy jiné vysvětlení tohoto svérázného postupu CIA, než že by se veřejným sdělením jindy tajných informací snažila odpovědné turecké instituce z jejich spánku „násilím probudit“, je ale samozřejmě možné ze můj obzor pro posouzení souvislostí je příliš úzký. I přesto se v této souvislosti oprávněně táži: Když všemožné tajné služby běžně disponují natolik podrobnými informacemi, jak je možné, že nemohly zabránit teroristickému útoku na ruské letadlo či teroristickému útoku v Paříži?!