Jaromír Štětina byl kdysi uvězněn. Islámský stát o nás věděl. Lékař Yekta Uzunoglu se vrátil ze Sýrie a vypráví

Kurdský aktivista Yekta Uzunoglu v Kurdistánu s europoslancem Jaromírem Štětinou

Jaká je dnes situace na hranicích s Islámským státem?

Evropská média o bojích souvisle informovala jen během bitvy o Kobani, od té doby informují o bojích mezi Islámským státem (ISIS) a Kurdy jen sporadicky a neúplně. Ta válka ale de facto pokračuje po celé šíři frontové linie, která má nyní více než pět set kilometrů! ISIS změnil taktiku, nyní útočí hlavně v malých skupinkách a útok téměř vždy začíná sebevražedný atentátník, kterého následují ostatní zrůdy.

Větší skupiny útočí jen někdy a také skoro pokaždé začínají sebevražedným útokem. Kromě toho se ale snaží destabilizovat situaci v týlu regionu Rojava. Posílají mezi obyvatelstvo sebevražedné útočníky, aby mezi Kurdy vyvolali strach, což je jejich největší zbraň, a donutili lidi k emigraci. Bezpečnostní opatření jsou velmi rozsáhlá, na každých několika kilometrech se snaží mít „checkpoint“, tedy kontrolní stanoviště. Těch cest jsou ale tisíce kilometrů. A Kurdové nemají ani to základní vybavení jako zimní oblečení, boty a pláštěnky, natož nejzákladnější prostředky po detekci výbušnin. Nemají to lehké…

Zažili jste tam nějakou situaci, kdy vám šlo o holý život?

I přesto, že naše mise byla striktně utajená, nám průvodci dvakrát sdělili, že o nás ISIS ví. A tak jsme v jednom případě měnili vůz, v tom druhém trasu. Ale kolik těch signálů, o kterých jsme se ani nemuseli dozvědět, měli kurdští bojovníci, to opravdu nevím. Patrně už druhý den naší cesty nějaký měli, protože rozhodli, že od té chvíle nás kromě regulérních bojovníků z Lidových ochranných sborů (YPG) budou doprovázet i příslušníci jejich jediného útvaru rychlého nasazení. Byli jsme vždy ubytováni na přísně utajovaném místě a přímo v Kobani nás ve dne v noci hlídaly nejméně tři různé útvary.

Do jaké míry jsou kurdské bojovnice, tedy Ženské ochranné sbory (YPJ) v boji proti ISIS přínosem?

Kurdové jsou jediná efektivně bojující síla v celé Sýrii. Jediná síla schopná vést válku proti ISIS. A to i přes skutečnost, že jim chybí všechno, zejména použitelné protitankové střely. Mají jen kalašnikovy, sem tam nějaké RPG-7, sem tam nějaký – obvykle podomácku vyrobený – obrněný vůz a dokonce i několik ukořistěných tanků, pro které jim ale chybí munice. Pokud se ptáte přímo na kurdské ženy, bojovnice, ty v této mašinerii zastávají stejné a naprosto rovné místo jako muži. Jsou přínosem nejen jako další lidská síla, hovoří se o třiceti až čtyřiceti procentech ozbrojených sil regionu Rojava, ale i jako symbol, důkaz toho, že boj za svobodu a osvobození či zrovnoprávnění žen, což je na Blízkém východě neslýchané, má v kurdské etice výsadní postavení!

Mohlo by dojít ke spojení Kurdů z Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu ve společném názorovém hnutí?

Ke spojení dojít může, ale k tomu přeci nepotřebujeme společné názorové hnutí. Stačí, že všechny spojuje jeden velký společný cíl, a sice Kurdistán. Jsme národ čítající čtyřicet milionů lidí a je přirozené a správné, že máme mnoho politických stran s různými politickými názory, podobně jako Židé v Izraeli. Ale stejně jako Židy spojuje jejich Izrael, nás spojuje nade všemi politickými názory náš posvátný cíl – Kurdistán! To je přirozený sen každého Kurda. Někdo ho možná z taktických důvodů říká jen tiše a jiný nahlas, ale nedokáži si představit Kurda bez takového snu.

Myslíte si, že by jej jako odměnu za boj s ISIS světové společenství uznalo?

My již nejsme tak naivní, abychom čekali či doufali v nějakou odměnu. Státy světa jsou jedna věc, a občané těchto států věc druhá. Máme za sebou občany těchto států, což je pro nás cennější hodnota, než ty státy či jejich státníci. A dříve nebo později svého cíle dosáhneme! Nyní mu jsme blíže než kdykoli předtím. A nepotřebujeme k tomu požehnání státníků jiných zemí tak, jako ho nepotřebovali Židé při založení Izraele.

Neměli jste s europoslancem Jaromírem Štětinou občas spory. Vždyť to, že jste třeba řečnil na demonstraci organizace Islám v ČR nechceme, jej muselo dost popudit, nebo ne?

Pan Štětina patří mezi nejstarší žijící přátele kurdského národa v Česku. Již někdy v roce 1986 byl pro své angažmá uvězněn tureckým režimem na několik měsíců v kurdském městě Malatya, rodném městě mého otce! Kurdistán zná od roku 1970 a od té doby ho také navštěvuje, dokonce o něm ještě v době, kdy by ho málokdo nalezl na mapě, psal povídky a publikoval. Mým osobním přítelem je od roku 2005, kdy sledoval soud vedený účelově proti mé osobě, a prožíval se mnou leccos v soudní síni. Pamatuji si, jak jsem, abych tu děsivou atmosféru zlehčil, vtipkoval: „Pane Štetino, vy jste byl uvězněn v rodném městě mého otce a já zase v tom vašem…“

Je jasné, že máme na různé otázky odlišné názory, ale vnímám to jako normální. Odlišné názory máme i na imigraci z muslimských zemí a ty diskuze jsou někdy bouřlivé, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo na škodu. Buďme rádi, že můžeme nad problémy bouřlivě diskutovat; ne jako za totality. Pro mě nikdy neměla význam nějaká konkrétní ideologie, u mě mají přednost naše společné lidské hodnoty a boj za ně. Naší prvotní identitou je za všech okolností ta, že jsme lidmi. V Evropě byl v minulých letech a stoletích způsoben nespočet tragédií, když lidé řešili svou druhotnou, třetí či čtvrtou identitu, na úkor té prvotní – že jsou především lidmi. A to se nesmí stávat ani v mezilidských vztazích! On má své názory, já zase své, ale jsme zajedno v tom, že je v zájmu našich společných lidských hodnot všemi prostředky bojovat za zničení ISIS. To by měla být priorita úplně pro všechny, i když někdy bohužel není. Část lidí si stále neuvědomuje, s jakým nebezpečím jsou naše civilizace a její hodnoty konfrontovány.

Jak se stavíte k zapojení Ruska do konfliktů v Sýrii?

Účast Ruska v konfliktu může být přínosem snad pro všechny strany. Ale myslet si, že se Rusko zúčastňuje bojů kvůli Syřanům by bylo naivní. Jde především o zájmy Ruska, tedy o zachování jejich vojenské základny a dále o boj Gazpromu, Rosněftu a dalších ruských naftařských společností proti Exxonu a jiným americkým naftařským společnostem. To doposud snad nikdo nenapsal a nevyjádřil. Domnívat se, že se Rusko stalo účastníkem konfliktu kvůli al-Asadovi nebo záchraně společných lidských hodnot před ISIS by byla dětinská naivita. Je to spíše tahanice mezi ruskými a americkými naftaři. Ale alespoň už Kurdové nebudou v té džungli odkázáni jen na vůli Obamy s Erdoganem a mají dalšího eventuálního partnera. A to je dobře!