Od ledna 2015 je středočeským ředitelstvím policie ČR vedeno vyšetřování násilného útoku na MUDr. Yektu Uzunoglu, ke kterému došlo v místě jeho bydliště.

Celý průběh vyšetřování vykazuje řadu nestandardních postupů, které místy vybočují z mezí trestních předpisů a které mohou být právem vnímány jako šikana a bezdůvodná represe ze strany vyšetřujících policistů.
Věci odebrané při domovní prohlídce způsobem, který trestní řád nezná, nedokončený výslech poškozeného MUDr. Uzunoglu, kterému tak bylo znemožněno se k věci plně vyjádřit, argumentace důkazy, které ve spisu vůbec nejsou, a další podobná pochybení naznačují, že policie v této kauze může být vedena zcela jiným cílem, než je její řádné vyřešení a postavení násilníka před soud.
Cui bono? Je latinská fráze, znamenající „v čí prospěch?“ nebo „komu ku prospěchu?“. Touto frází se tazatel ptá na motiv jednání. Je jím obohacení, získání větší moci, vlivu, konkurenčních výhod? Fráze se používá i v politice, ať už upřímně nebo jako naznačení, že za činem je kromě oficiálního důvodu i důvod jiný, a to politický. Ve vyšetřování přichází v úvahu jednoduše řečeno „zabít dvě mouchy jednou ranou“.
Ústřední postavou příběhu je celosvětově uznávaná osobnost, kurdský aktivista, který se dříve i v současnosti angažoval v pomoci kurdskému národu a kladl důraz především na lidské hodnoty, mezi něž patří sebeurčení národů a porozumění mezi nimi, snaha o mírové vyřešení válečných konfliktů a pomoc obětem v postižených regionech, jako je například těžce zkoušené město Kobani atd. Sama tato skutečnost naznačuje pohnutky, které mohou vést k soustavnému poškozování dobrého jména nejspíš nepohodlného aktivisty.
Je možnost, že ani samotní vyšetřovatelé nevědí, komu slouží? Jsou jen v roli zneužitých figurek? Otázka zní, neukazuje jejich neprofesionální a nestandardní přístup k věci na jejich víc než možnou neschopnost případ vést v souladu s demokratickým právním systémem a v souladu se zákony České republiky. A proto CUI BONO!
Ivana Meleková