Když ode mě odervali moje neviňátko a odvedli ji pryč, z mé náruče, slyšel jsem její výkřiky ještě dlouho potom, co ji odnesli do vedlejší místnosti, kde bojovala se čtyřmi dospělými…. Jeden dospělý byl lékař celý v bílém, pak její psychopaticky agresivní matka a její babička s rudými vlasy připomínající čarodějnici….. moje neviňátko mělo ještě tolik sil, aby odolávala jejich výhružným pohledům a křičela ” já chci tátu…” její výkřiky do mě bodaly, ubíjely mně, nemohl jsem ani dýchat… nemohl jsem ani stát…. s úsilím jsem si sedl na jakousi židli, byl jsem naprosto paralyzovaný. V tu chvíli vešel do místnosti Mefisto v bílém, stál nade mnou a vzýval mne…. Já, který jsem 13 let odolával i v těch nejextrémnějších podmínkách, já jsem stál tváří v tvář zločinu páchaném na mně a na mé dceři, součástí toho zločinu byl Mefisto v bílém stojící nyní nade mnou a vzývající mně… jeho výraz mi říkal: “tak mám tě, ty hrdino”! Nahlas se mně přímo sadisticky zeptal: “Co je vám”? Já jsem zapomněl či nevnímal, že je to hlas toho Mefista a odpověděl jsem: “v životě mně nic nedostalo jako ta malá bytost”, což jsem neměl vyslovit, neměl jsem ho nechat vychutnat si radost z mé bezmoci…
Vyžíval se v tom…. ve svém posudku pak tuto moji větu citoval přesně způsobem, který nelze vnímat jinak, než jako zákeřnost. Přitom v každé lidské společnosti by byl stav otce, zdrceného z toho, že je mu jeho dítě vyrváno z náruče, vnímán tak nějak lidsky, s chápavým pohledem na probíhající tragédii, dramaticky ne-li tragicky, ale v téhle “ordinaci” toho, kdo léta učil mediky etiku a to ještě k tomu ve Faustově domě, žádná lidskost nebyla.
Tolik k dokreslení rozsahu rozkladu kdysi tak významné civilizace.
Po několika týdnech “ctihodný pan profesor” s MUDr. Karlem Stibralem doručili svůj posudek soudu a tam teprve jsem pochopil, že to zlo v osobě pana “profesora”, nezná meze. Došlo na posudky, které byly na moji osobu vyhotoveny v 90 tých letech i ze strany MUDr. Karla Stibrala, jejichž zaslaní po mně tak moc chtěl a já jsem mu je poslal ve své naivitě a v úctě k akademickým hodnotám. Poslal jsem mu je jen proto, aby svůj posudek vyhotovil a aby se eventuálně neopíral o staré posudky a nemohl říci STOP. Podle posudků z 90 tých let MUDr. Karel Stibral a ostatní znalci kolektivně v těch nejextrémnějších podmínkách nespatřili v mé osobnostní struktuře a v mé psychice nic, co by vybočovalo z normality a naopak tvrdili, jak pevnou osobnostní strukturu mám, že ani v zátěžových situacích se u mne neprojevuje agresivita.
Takže to všechno tento profesor vyučující lékařskou etiku na Universitě Karlově a ve Faustově domě věděl a musel to účelově zformulovat nějak jinak v něco, co by mně ublížilo. Vymyslel si, že jsem KVERULANT! To, že jsem se nevzdal ve mně vsugerované kauze, kde byl tento profesor pomocníkem těch, co mně protiprávně perzekuovali a protiústavně perzekuovali se mnou ještě další čtyři Kurdy, to, že jsem bojoval 13 let, než jsem se očistil ze všech účelových obvinění, to mu tolik leželo v žaludku, že mi dal svou zášť pocítit v okamžiku, kdy jsem byl naprosto bezbranný. Všechno mi vrátil zlotřilým způsobem ve věci mého vlastního dítěte, ve chvíli, kdy jsem byl kvůli svému neviňátku bezbranný. Učinil tak dle všeho ve své vychytralosti preventivně, aby moje stížnosti byly brány jako stížnosti kverulanta.
Ani MUDr. Karel Stibral jako psychiatr, který mně v 90 tých letech několik dnů v týmu vyšetřoval – jelikož jsem byl světu nebezpečný zločinec – tehdy nic takového nediagnostikoval. Tehdy mi bylo víc než 40 let a jako “odborník” musel vědět, že osobnostní struktura člověka se po 40 ti letech jen tak nezmění. Je zvláštní, že když jsem šel do jeho “ordinace“, aby mně vyšetřil, tak mi sdělil, že není ani co vyšetřovat, že je mu vše jasné z 90 tých let, takže jsem byl u něho maximálně 10 minut, ale přesto se pod tím posudkem “profesora Vymětala“ nestoudně podepsal jako spoluautor. Nejspíš proto, aby dostal 50 % honoráře, ten pro něj činil cca 25.000- Kč! Jasně, že nechtěl, aby mu tato částka ušla, tak se pod posudkem podepsal, věda sem, věda tam, etika sem a etika tam, všechno jim bylo ukradeno! Prachy jsou prachy a ty nesmrdí, dušičku „zahřála“ získaná moc nad druhým člověkem, moc, že může někomu ublížit na jeho nejcitlivějším místě… Toto nečinili nějací sadomasochisté, ale osoby s akademickými tituly a ještě k tomu z University Karlovy stejně tak jako já a ještě tak učinili v domě Dr. Fausta! To byl jen zlomek toho, co jsem zjistil o té bezedné žumpě, která se vydává za součást naší civilizace a tím i etiky.
Tímto příběh ale ani zdaleka nekončí.
O několik měsíců později moje manželka, žijící odděleně s mojí dcerou, kterou mne odpírala a odpírá navzdory veškerým odpovědním institucím vůbec ukázat, která trpí dle odborníků psychopatií, se najednou na mně obrátila a chtěla se usmířit. Dokonce tvrdila, že se chce podrobit léčení, což ale v případě psychopatie žádné léčení není. V zájmu své dcery jsem byl ochoten učinit cokoliv. Jak to u podobných psychopatek bývá, v době smíření začala vykládat vše, co za (lidově řečeno) svinstvo učinili v součinnosti PhDr. Alenou Uváčikovou a Mgr. Evou Spoustovou a spol.
Nebyla k zabrzdění, vykládala vše možné, až k mému zhnusení, že se pohybovala v tomto soukolí a že společně učinili neuvěřitelná a protiprávní neetická svinstva, jen aby mě mohli ublížit prostřednictvím mé dcery, prostřednictvím zkrácení základních práv mé dcery na svého vlastního otce. Hodnoty v tomto soukolí nejsou hodnoty, ale prostředky k dosažení finančních prostředků.
Monika Uzunoglu šla i k notáři. Všechno, co vykládala, sepsala jako notářský zápis a doručila všem statním organům ČR! Člověk žijící byť v zaostalém právním státě by očekával, že státní instituce učiní aspoň základní kroky v zájmu nejen práva, ale v zájmu dítěte! Nestalo se nic, ale vůbec nic!
Osud dětí to je to poslední, co zajímá někoho v těchto strukturách, které jsou přitom financované z daní daňových poplatníků.
Tisíce a tisíce dětí jsou drceny mezi ozubenými koly státně – soudní mašinerie do poslední kousíčků jejich dušiček a to ve statě, který se nestoudně vydává za právní, demokratický a tím i etický stát.
V té době Monika Uzunoglu nechtěla přestat se svými “odhaleními “ pro mně temných skutečností. Mimo jiné popsala, jak dosáhla toho, že zbabělci, to jest Doc PhDr. Jan Vymětal a MUDr. Karel Stibral, vyhotovili na mně posudek o mém vztahu s mojí dcerou, kde sice popsali, jaký kladný a srdečný vztah má moje dcera ke mně a já k ní, ale na konci posudku doporučili tzv. ASISTOVANÝ styk, jako kdybych byl největším zločincem. Jejich závěr, který se neopíral a ani se nemohl opírat o žádnou konkrétní či věcnou skutečnost, zaskočil i ty nejpřednější dětské psychiatry, psychology České republiky. Erudované osobnosti z oboru psychiatrie a psychologie vyjádřili písemně svůj názor, že tento závěr se neopírá o žádná fakta, svůj názor doplnili i odbornými analýzami.
Pomohlo to? Nikoliv! Moje dcera směla 1 krát za 14 dnů spatřit svého vlastního otce a to jen na DVĚ hodiny!
V době, kdy Monika Uzunoglu popsala, jak tehdy dosáhla toho, že znalci, mimo pomstychtivosti vůči mně ze strany Prof. Vymětala, sepsali pro mně zničující posudek, uvedla přesné informace. Znalci byli údajně i zaangažováni a sdělila mně, že jsem naivní, že v tomto soukolí jen samotné antipatie nestačí. Když jsem chtěl poznat, jak ten mechanismus “funguje”, popsala mně do nejmenších detailů, jak údajně uplatila obě osoby znalců, to jest prof. Jana Vymětala a MUDr. Karla Stibrala….V případě “zájmu” jsem připraven tento mechanismus úplatkářství, o kterém jsem se dozvěděl, do nejmenších detailů popsat OČTŘ, ale již nyní vím, že o nějaké vyšetřovaní nebudou mít ani zájem, ani nebudou ctít povinnost vyplývající jim ze zákona vyšetřit jim sdělené podezření na spáchání trestného činu. V tomto rozkládajícím se systému či žumpě již samotné očekávaní, že by někdo ze státní správy či od soudu postupoval dle platné právní normy, je nehorázná naivita a drzost. Tak občané a spoluobčané nezávisle na to, zda se jedná o děti a starce, budou rozsekáni na kusy mezi ozubenými koly tohoto anisystému postrádajícím nějaký řád či morálku. Když se v tomto soukolí mluví o nějaké lidské etice, už to samo o sobě je největší zločin, protože tady je vytvořen obraz jakési etiky, jakési morálky, která ovšem s lidskostí nemá nic společného. Takový je reálný obraz žumpy, co vznikla z rozkládající se lidské společnosti.
Proto posílám tento článek orgánům činným v trestním řízení jako svůj podnět k trestnímu stíhání. Vím, že nikdo nebude nic vyšetřovat, že nanejvýš budu já naopak obviněn z křivého obvinění…. Současný stav státní žumpy, kam jsou vhozeny i děti….
Otevřenou otázkou zůstává, proč si právě tyto osoby vybral soudce Okresního soudu Praha – východ JUDr. Alois Cihlář v této věci za soudní znalce, když v Česku jsou k dispozici stovky znalců! Přesto si JUDr. Cihlář vybral právě ty znalce, kteří v 90 tých letech sehráli významnou roli (negativní či pozitivní) ve mně vsugerované kauze, která se zapsala do dějin české justice! Byla to náhoda? To by byla absolutně neuvěřitelná a nemožná náhoda! Není skutečnost taková, že prof. Jan Vymětal bydlí nedaleko soudce Cihláře? Není skutečnost taková, že chodí sem tam do stejné hospody ve čtvrti svého bydliště, kde rozebírají moji kauzu minulou a i tu současnou týkající se zkráceni základních práv mně jakožto otce a základní právo mě dcery? JE TO PPRAVDA nebo ne?
Tak se rozhoduje o budoucí generaci a to ještě navíc za naše finanční prostředky! Podle toho také vypadá zdravotní psychický stav dětí, které musely projit ozubenými koly této soudní mašinerie a to na úkor základních zásad lidské etiky!
Základní zásady etiky vyučují budoucími generacím tyto osoby tvořící zuby ozubeného kola této smrtelné soudní a státní mašinerie.
A dieux civilizace !
Leave A Comment