Myslím si, že to bylo někdy v roce 2012, kdy v rámci opatrovnického řízení soudce okresního soudu pro Prahu východ pan JUDr. Alois Cihlář, nařídil psychiatrické a psychologické vyšetření mé osoby a mojí manželky. Předmětem znaleckých posudků měl být náš vztah s naší dcerou Claire.
Můj právní zástupce mi během konzultace ukázal usnesení pana JUDr. Cihláře, na kterém byli určeni ke zpracování znaleckého posudku jeden psycholog a jeden psychiatr. Nahlédnutím do usnesení na jména znalců určených panem soudcem, jsem byl šokován. Z desítek psychologů a psychiatrických znalců si soudce jen v Praze právě a “náhodou” vybral dva znalce, kteří mi byli známí. Jejich tučný podpis se nacházelo pod mně státními orgány a soudy České republiky vsugerovaným, vnuceným osudem. Během mého šikanování v 90 tých letech policejně –justiční mafií se podepsali nejen na mém osudu, ale i na osudu dalších třech tak srdečných, tak čistých Kurdů.
Nemohl jsem najít žádné vysvětlení, jak soudce přišel na tato jména, podle čeho si je vybral! Jeden z těch znalců byl právě onen prof. Doc. PhDr. Jan Vymětal! Druhý byl MUDr. Karel Stibral.
Já jsem měl být vyšetřen s tímto Vymětalem, kterého jsem oprávněně negativně vnímal, protože jsem si ho zapsal do mé paměti jako slizkého kluzkého hada, který někdy v zájmu osobního prospěchu a někdy z ryze z podivných a nenormálních, obávám se, že perverzně sadistických psychických důvodů učinil vše, co po něm tehdy policisté chtěli a to bez ohledu na dopady jeho rozhodnutí na člověka samotného, na lidské bytosti, co svým posudkem tragicky na věky poznamenal. Dle všehočlověk a ještě k tomu Kurd mu byl lidově řečeno úplně ukradený!
Můj právní zástupce byl z mého rozčilení v rozpacích, nevěděl, co se v té chvíli děje, ještě mně v podobné situaci nepoznal, já jsem mu nemohl vysvětlit všechny souvislosti.
Po té, co jsem ho požádal o vodu a dostal jsem z prvního šoku, jsem mu sdělil, že oba znalce znám a oba hráli dost významnou roli 13 let trvajícím v trestním řízení, které bylo proti mně účelově vedeno jen kvůli tomu, že jsem se choval vůči své hostitelské zemi loajálně a že jsem miloval tuto zemi tak jako svoji, kterou vlastně ani nemám. To byl můj největší hřích, který mně ochránci hostitelské země nechtěli za žádnou cenu odpustit.
MUDr. Karel Stibral, jelikož byl jeden z tříčlenného týmu, který mně měl zkoumat jako mimořádně nebezpečného zločince, se musel podepsat pod znalecký posudek, který kolektivně vyhotovili. Byli to znalci, co byli ovlivněni díky evidentnímu vlivu jak policejních orgánů, co tehdy fungovali jako chlebodárci znalců a díky neuvěřitelnému tlaku, který byl veden účelově a vždy z policejních pramenů v masmédiích. A já, já jsem se v té době nacházel v bezpečnostní cele s masovými vrahy, kterou strážci hostitelské země pro mně určili jako vhodný prostředek, za odměnu mé lokality vůči své druhé vlasti pro běžného občana a k tomu ještě s neuvěřitelnou tíhou těch nejhorších obvinění, které mně doručovali každou chvíli, jakoby je vytahovali z pytle plného paragrafů jako v loterii, byl jsem odtržen od vnějšího světa.
Živě si pamatuji jeden den, kdy jsem měl být opět podroben zkoumání ze strany těchto psychiatrů a psychologů. Bachař, který mně odvedl z bezpečnostní cely do obvyklé místnosti, kde se odehrávalo zkoumání a přezkoumání mé psychiky jakožto nejhoršího zločince, mi ve výtahu škodolibě a až sadisticky ukázal noviny, které držel v ruce a dodal: “doktůrku, vy jste ale pořádný mafián, našli u vás v domě i semtex”….. Noviny, které držel v ruce, vydali jako titulní tuto zprávu a já jsem měl být za pár minut podroben vyšetřením…. Ztuhl jsem, nevěděl jsem, co všechno si na mně ještě vymyslí za zrůdnosti, jaký bude vlastně můj konec a konec těch tří Kurdů, kteří nevěděli vůbec nic o tom, co to odehrává…. Dva z nich neuměli ještě k tomu ani slovo česky, měli rodiny, děti, které si v dalekém Kurdistánu o ně dělali starosti, trápili se, že jejich děti jsou někde daleko v jakési evropské zemi a nachází se v žaláři! Jejich svět, jakožto kurdských rodin, byl tím z gruntu zdemolován, jako Kurdové se nemohli se obrátit na turecký stát s prosbou, aby jim byly podány aspoň informace, zda vůbec jejich děti žijí, protože by si tito turečtí úředníci v tomto případě přáli, aby raději nežili…. Bylo mi už jasné, že tim procesem mně chtějí odrovnat jak psychicky, ale také i fyzicky. Zesiluje a dostává se do dimenze přesahující představivost pisatelů hororových děl, protože je nepředstavitelný i autorům novodobých produktů státních strážců země Franze Kafky nesoucích v sobě druh zla modifikovaně formován, nejdříve 8 let zfašizován a následně 40 let probolševizován a následně “konzumně” proprivatizován….
Přes tento šok a celou řadu šoků, které jsem každý den musel v cele prožívat, jsem se podrobil vyšetřením. O několik měsíců později jsem posudek, který vyhotovil tento team znalců, při vzácném nahlížení do spisu, spatřil. Výsledky jejich zkoumání byly jednoznačné. Jsem naprosto zdravý člověk, moje obecná důvěryhodnost je nedotčena. Netrpím žádnou psychickou či psychiatrickou chorobou. Učinili tak pozitivní závěr, na jaký by nedosáhl ani občan, který by byl podroben zkoumání v normálních běžných životních podmínkách a co všechno by za to dal, za tak kladný posudek podepsaný celým teamem a objednaný samotnými mými katy.
Pod tímto posudkem byl i podpis tohoto znalce MUDr. Karla Stibrala.
Můj právní zástupce po poslechnutí celé té tragické anabáze, navrhl, abychom podali námitku podjatosti vůči prof. PhDr. Janu Vymětalovi. Já jsem ale byl proti a on nemohl pochopit proč.
Leave A Comment