Útok na Hrad

barzani s zemanem v praze

Následně v září 2015 jsem do ČR zázračně dostal náčelnici kurdských ženských oddílů v Sýrii paní Nesrin Abdullah, její návštěva vyvolala nejen v Česku, ale na celém světě velký ohlas a byla zveřejněna fotografie paní Nesrin Abdullah v kanceláři pana Dr. Hynka Kmoníčka, ředitele zahraničních vztahů Hradu, kde já jsem držel v ruce kulomet. Už jenom tato fotografie z Hradu musela tureckého velvyslance v Praze a jeho vládu tehdy vedenou Erdoganem pořádně vyvést z míry a skutečně ani nevím, kolikrát turecký velvyslanec kvůli této fotografii a návštěvě paní Nesrin Abdullah “navštívil” Hrad či ministerstvo zahraničních věcí ČR a další české instituce, aby vyjádřil svůj vztek.

Následně jsem se snažil, aby i kurdští poslanci navštívili Česko a aby byly navázány přátelské vztahy i mezi zákonodárci obou národů. Ignoroval jsem skutečnost, že jsem systematicky terorizován policisty středočeského kraje, kteří spadají pod ředitele policie Středočeského kraje plk. Václava Kučeru. Lidově řečeno, mi bylo jedno, co všechno kolem mně provádějí v době, kdy můj národ bojoval o své bytí, aby mně jako jediného Kurda, znajícího politicko – diplomatické soukolí v Česku, zastavili.

Návštěva byla naplánována několik týdnů před tím a právě v těch dnech, jak se říká “naschvál” či plánovaně, bylo dne 20. 11. 2015 mému obhájci JUDr. Hrinkovi doručeno předvolání, abych se dostavil dne 20. 12. 2015 do budovy policie v Mnichovicích, jednak k podání vysvětlení a jednak k výslechu obviněného ve věci údajného verbálního deliktu (z jehož spáchání jsem byl navíc křivě obviněn několikanásobným recidivistou a těžkým opakovaně léčeným alkoholikem).

Toto předvolání mně nikdy nebylo doručeno do vlastních rukou v rozporu s § 64 odst.1, písm. a) trestního řádu České republiky, která se hlásí k právnímu státu.

Měl jsem se dostavit na policii přesně ten den, kdy jsme měli jednání přímo na resortním ministerstvu vnitra České republiky na adrese nad Štolou 3 , Praha 7! Že by to byla náhoda? Nebo demonstrace sil pana plk. Václava Kučery vůči svému vlastnímu ministrovi? Tak, jak pana plk. Kučeru já znám, tak bych se bez přemýšlení klonil ke druhé variantě.

Přestože mně nebylo žádné předvolání řádně doručeno – podle ustanovení zákonů této jinak tak krásné země – můj obhájce mně řádně a včas omluvil z účasti na výslechu a v řádném termínu. Uvedl, že se kdykoli jindy k výslechu dostavím, ovšem s tím, že využívám svoje zákonné právo a odmítám zásadně vypovídat a že nad rámec toho jako Kurd demonstrativně požaduji tlumočníka z kurdštiny.

Musel jsem se z policií stanoveného termínu výslechu omluvit proto, že jsem byl zařazen do oficiální delegace Kurdského parlamentu vyslané vedením Kurdského parlamentu do České republiky a termín stanovený v předvolání kolidoval s jednáním delegace Kurdského parlamentu s ústavními činiteli ČR, kde byla moje účast na jednání naprosto nezbytná.

Nad rámec o zaslání omluvy do datové schránky policie, informovala dne 18. 12. 2015 sekretářka mého obhájce paní Jana Cvrčková telefonicky pana por. Adama Kunce, na jeho žádost mu obě omluvy do telefonu přečetla. Pan poručík Kunc na to hrubě reagoval slovy, že ho to „vůbec nezajímá“ a že se „zařídí podle svého“. Nad rámec toho jsem tuto omluvu poslal jak obvodnímu státnímu zástupci Praha – východ panu JUDr. Martinovi Suskovi, ale také krajskému státnímu zástupci JUDr. M. Stanovijakovi na jejich podatelnu, ale také na jejich osobní emaily to z jedné strany a ze strany druhé jsem emaily poslal všem od ředitele GIBSu až po vrátného GIBSu, jelikož jsem oprávněně tušil, že toto předvolání právě na tento den není a nemůže být nahodilé, že Kučerovi policisté učiní vše, aby tuto návštěvu zkazili tak otevřeně a demonstrativně, aby celý kurdský národ nacházející se v urputném boji s IS-zrůdami, vnímal tento akt v tak bytostně citlivé době svých dějin jako zradu a otočil se k Česku zády.

Přesto jsme s návštěvou dne 20. prosince 2015 v ČR začali a pracovní návštěva oficiální delegace Kurdského parlamentu vyslaná vedením Kurdského parlamentu do České republiky měla trvat několik dní. Byla naplánováno jednání s europoslanci, Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, s Kanceláří prezidenta republiky, s Ministerstvem vnitra ČR, s Ministerstvem obrany ČR. Podstatné bylo dojednat možnou pomoc České republiky Kurdům v boji proti Islámskému státu. Dne 20. 12. 2015 kdy jsem byl předvolán k podání vysvětlení – k výslechu, od “chlapů” plk. Václava Kučery se z jejich strany nic nedělo. Mohli mně za cenu porušení zákonů zadržet již onen den ráno, ve chvíli, kdy jsem opouštěl svůj dům, nebo když jsem jel kolem jejich služebny tak jako nejméně posledních deset let, nebo na mně mohli čekat přímo před budovou MV ČR, kde jsme měli pracovní setkání, ale nic z toho se nestalo. Přitom můj obhájce jim z naivity poslal celý můj program na ty dny, na každou minutu. Nebo mně mohli zadržet večer, když jsem doprovázel své hosty do hotelu a pak jsem se vrátil do svého domu, kdekoliv po cestě, před hotelem nebo před mým domem. Ne, nic se nestalo.

Dne 21. prosince, na ten den jsem nebyl předvolán, též mně mohli protiprávně zadržet, když jsem opustil svůj dům, nebo když jsem jel opět kolem jejich služebny, ale opět se nic nestalo. Tak jsme se setkali s titulárním biskupem marcelliánským a světícím biskupem pražským Václavem Malým a ani před arcibiskupstvím nebyli “chlapy” plk. Václava Kučery, ani když jsme šli pak přímo pěšky na Hrad. Na Hradě jsme se sešli s panem Dr. Hynkem Kmoníčkem ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a v 11:45 hodin jsme odcházeli s celou delegací z jednání z Pražského hradu – a tam mě násilím zadrželi policisté Tománek a Kunc, přímo před Pražským hradem a – přes slovní a fyzický odpor přítomných členů delegace Kurdského parlamentu – vedli mě doslova mezi lidmi do 300 m daleko stojícího automobilu. Položili moje ruce na auto a prohledávali mě tak, jako bych byl nejhorší zločinec a to přímo před kurdskou delegací! Kurdská delegace byla v naprostém šoku z toho, co se dělo!

na hrade

Je třeba konstatovat, že tito policisté jednali přesně jako v tradici praktik používaných StB vůči disidentům v letech 1988 a 1989 či fašistů v Chile vůči demonstrantům! Odvezli mně z Prahy až do Ústí nad Labem, do budovy Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje.

Během cesty se ke mně oba policisté chovali velmi hrubě, vysmívali se mi, odmítali mně umožnit, abych komukoli zatelefonoval! Nesměl jsem zavolat ani svého obhájce, přesto, že můj obhájce si předem vyhradil být přítomen se mnou u všech úkonů trestního řízení! Jejich jednání pokračovalo stejně i v budově policie v Ústí na Labem, dokud jim – dle všeho – nezatelefonoval někdo z vyšších míst policie – zjevně na základě okamžitého zakročení delegace Kurdského parlamentu u Ministerstva zahraničních věcí.Teprve až zadlouho po mém násilném zadržení zavolali mému obhájci JUDr. Hrinkovi, který se do Ústí nad Labem z Prahy dostavil během cca 60 minut. To jest cca. tři hodiny po mém násilném zadržení se mohl se mnou spojit můj obhájce!

2 minuty pote jsem byl unesen

Byl jsem zhrozen, jakou zcela mimořádnou míru osobní nenávisti projevovali policisté Tománek a Kunc ve svém jednání a chování vůči nejen mně, ale dokonce i vůči mému obhájci. Z jejich soukromého rozhovoru, který jsem při zastávce cestou do Ústí nad Labem zaslechl, bylo více než patrné, že silnou osobní nenávist vůči mně má i jejich nadřízený npor. Mgr. Martin Filipovič, který zřejmě jejich postup předem schválil. O dlouholeté osobní nenávisti ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje plk. JUDr. Václava Kučery vůči mně není vůbec žádných pochyb, neboť jeho nenávist se projevila už při jeho mimořádné osobní zásluze o mé dvou a půl leté nezákonné a ničím neodůvodněné věznění v devadesátých létech, rovněž jako nezákonné a neodůvodněné věznění dalších tří Kurdu. V současné době se Kučerova osobní nenávist potencuje mou angažovaností ve prospěch boje Kurdů, z toho vyplývá i do určité míry postup proti zájmům Turecka. Plk. Václav Kučera ovšem měl již od devadesátých létech velmi zvláštní pozitivní vztahy k určitým skupinám Turků a k jejich protiprávním a neetickým aktivitám v Česku, což se odrazilo i v mém nezákonném věznění.

Policisté při mém výslechu zcela ignorovali mé prohlášení, že odmítám vypovídat. Stále mně nutili, abych se jim k něčemu vyjádřil a zejména, abych jim něco podepsal. To jsem však kategoricky odmítl.

Teprve po 8,5 hodinách omezení mé osobní svobody mně samozřejmě neodvezli do mého bydliště služebním automobilem, ale „dovolili“, aby mně odvezl můj obhájce.

Tento akt, který nelze, abych vnímal jinak, než jako zločinecký, by se nemohla stát bez byt nepsaného souhlasu nebo ústního příkazu byť třeba přes druhou osobu, nejvyššího šéfa, to jest plk. Václava Kučery. Není možné, aby nějací podporučíci z vesnice jako jsou Mnichovice, opustili svůj rajon a vnikli do rajonu jiného policejního úřadu, to jest do Prahy, šli až k Pražskému hradu, aby mne bezdůvodně zadrželi a unesli až do Ústí nad Labem a omezili nezákonně moji osobní svobodu.

Tímto aktem úřad vedený plk. Václavem Kučerou úmyslně poškozoval mezinárodní pověst Kanceláře prezidenta republiky a vzájemného vztahu mezi národy Kurdů a Čechů

Policisté Tománek a Kunc – byť na základě neprokazatelných pokynů jejich nadřízených – hrubě porušili své povinnosti policistů a orgánu činného v trestním řízení s úmyslem mně osobně poškodit, poškodit Kurdský stát a státní orgány České republiky, zejména Kancelář prezidenta republiky.

Tito policisté svým postupem znemožnili jednání delegace Kurdského parlamentu na Ministerstvu obrany České republiky s poslanci ČSSD, které se mělo konat právě v době mého internování v autě a na policii v Ústí nad Labem.

V tom, jak postupovali policisté Tománek a Kunc, nelze spatřit nic jiného, než zlý, naplánovaný, protiprávní, neetický postup, s jednoznačným úmyslem poškodit pověst kanceláře prezidenta republiky, České republiky, Kurdského státu v severním Iráku a především – poškodit vzájemný vztah obou národů, Kurdů a Čechů!

Klade se oprávněnou otázku – Cui bono! Komu jinému než ISIS a těm, kdo stoji za ISIS! Je tato a podobné činnosti financovávané z peněz čestných českých daňových poplatníků a komu měla a mají vlastně sloužit!?

A kdo z toho měl osobní profit, kolik a od koho? Především jak to, že na úkor boje Kurdů proti ISIS a na úkor přátelství mezi Kurdy a Čechy – a to nejpodstatnější – s cílem poškodit kredit prezidenta republiky.

Celá tato akce středočeské policie v Praze primo před Hradem , před prezidentskou kanceláří byla a je vnímána především jako útok na pana prezidenta ČR Miloše Zemana. Já jsem byl vybrán jako zástěrka k útoku na pana prezidenta Miloše Zemana, na něj jako na hlavu Českého státu, který již na jaře roku 2015 otevřel brány nejen Hradu, ale i svého srdce Kurdům bojujícím proti ISIS a to za naše společné lidské hodnoty .