Nejcennější duchovní dědictví, co Kurdové mají.Vyrůstají s nimi, žijí, ale i umírají se svými věrnými příslovími, která zdědili z tisíciletého života v oceánu barbarských řádů.
V kurdském přísloví je moudrost, láska, úcta k životu a odhodlanost k boji za záchranu lidských hodnot.I já jsem vyrůstal s nimi, tak jako každé kurdské dítě jsme byli jimi vychováni. Ať když jsme zlobili, nebo když jsme dělali radost svému okolí, společnost nám vždy svoje city vyjádřila příslovími.Začal jsem je sbírat tajně již během gymnázia (tehdy byly i kurdská přísloví zakázané) a pokračoval jsem během studia mediciny a jediným mým zdrojem pro tuto sbírku byla moje paměť a následně jsem je začal překládat do českého jazyka. Ve stejné době další kurdský student v Brně pan Zagros Hajo sbíral a překládal do českého jazyka tato přísloví a to aniž bychom o tom věděli.Pak když jsme se dozvěděli, že oba máme stejné “hobby”, tak jsme si vyměnili svoje překlady, on studoval techniku a já medicínu, ale ten kořen byl stejný.
Někdy v roce 1976 jsem založil s pomocí svého spolubydlícího na koleji prof. MUDr.Pavla Martáska, Dr.Sc. a jeho bratrance Vladimíra Kořenského, který byl tiskařem v tiskárně, kde se tisklo i Rudé právo, ilegální nakladatelství.
SVĚT je dobrý, zvláště po válce.
TAM je dobře, kde je srdci dobře.
PŘIJĎ tolikrát, kolikrát je třeba, aby si tě vážit nepřestali.
POVĚSTI překročí sedmery hory.
HOST přišel a hospodáře z domu vyhnal.
POHOŠTĚNÍ se nejlépe platí pohoštěním.
SMRT s přáteli – svátek.
SAMOTA je hořká.
RUKU, kterou nemůžeš ukousnout, musíš políbit.
RUKA dobrého člověka neduhy léčí.
KDO chorého vyléčil? Kdo se ptal na jeho zdraví.
VLK se objevil – běda chudým a žebrákům.
KDYBY znal vlk svoji sílu, převrátil by svět.
CHCEŠ-LI se chválit, jdi tam, kde tě neznají .
BOJ se toho, kdo se Boha nebojí.
NEZNÁŠ – LI dobře psa, neodkládej hůl.
ZLÉHO psa obejdi.
RYBU za hlavu chytají.
NEBUĎ sladký – aby tě nesnědli, nebuď hořký – aby tě nevyhodili.
SVÍCE nesvítí sobě.
JAKO svíčka: stín sobě, světlo druhým.
KDYBYS byl sebechudší, nestůj u dveří boháče.
DARY boháčů jsou jako mraky ve větru.
ANI čtyřicet zbojníků jednoho nahého neoloupí.
CHLÉB je šavle mocnější.
TOUHOU hladového je chléb, nadějí děti.
HLADOVÝ víry nemá.
CHUDÝ má duši širokou.
JE-LI duše široká, místo se v ní vždycky najde.
HLADOVÝ mezi lidi vyjde, nahý ne.
Z vraní hlavy pečeni nepřipravíš.
JDI potichu – potichoučku, do vsi se dostaneš.
KDE je chléb, tam je možné se posadit.
NA ničí dveře neklepej, dokud na tvé nezaklepou.
CHUDÝ říká :” Do rána se Bůh smiluje.”
CHUDÉ nikdo nevidí.
JEZDEC pěšáka nezná.
CHUDÝ chudého nouzi zná.
CHUDÉMU není do pláče, ani do smíchu.
DCERU prince pastýřovým věnem nevykoupíš.
ČÍM je člověk bohatější, tím je lakomější.
DOBRÝ jí na účet boží, lakomec na svůj.
KDO od jiných jídlo čeká, hlady umře.
BOHÁČ zchudl a ještě sedm let je z něho bohatství cítit, chudý zbohatl a sedm let bídou zapáchá.
BOHÁČ je vždy skoupý.
LAKOMEC své bohatství neprojí.
CHLÉB, který se nedává z duše, v hrdle vázne.
CHLÉB se nezapomíná.
NA každého štěkají psi, na mne jen kočky mňoukají.
DÁŠ-LI jeden kousek chleba, nebudeš štědrým, zazpíváš-li jednu písničku, nebudeš zpěvákem.
Leave A Comment