Kurdská Přísloví

Nejcennější duchovní dědictví, co Kurdové mají.Vyrůstají s nimi, žijí, ale i umírají se svými věrnými příslovími, která zdědili z tisíciletého života v oceánu barbarských řádů.

V kurdském přísloví je moudrost, láska, úcta k životu a odhodlanost k boji za záchranu lidských hodnot.I já jsem vyrůstal s nimi, tak jako každé kurdské dítě jsme byli jimi vychováni. Ať když jsme zlobili, nebo když jsme dělali radost svému okolí, společnost nám vždy svoje city vyjádřila příslovími.Začal jsem je sbírat tajně již během gymnázia (tehdy byly i kurdská přísloví zakázané) a pokračoval jsem během studia mediciny a jediným mým zdrojem pro tuto sbírku byla moje paměť a následně jsem je začal překládat do českého jazyka. Ve stejné době další kurdský student v Brně pan Zagros Hajo sbíral a překládal do českého jazyka tato přísloví a to aniž bychom o tom věděli.Pak když jsme se dozvěděli, že oba máme stejné “hobby”, tak jsme si vyměnili svoje překlady, on studoval techniku a já medicínu, ale ten kořen byl stejný.

Někdy v roce 1976 jsem založil s pomocí svého spolubydlícího na koleji prof. MUDr.Pavla Martáska, Dr.Sc. a jeho bratrance Vladimíra Kořenského, který byl tiskařem v tiskárně, kde se tisklo i Rudé právo, ilegální nakladatelství.

Chybělo jen přísloví jazykově upravit a hlavně rozhodnout, zda je máme nechat v podobě doslovného překladu nebo máme použít i přísloví české významově odpovídající některým kurdským příslovím. O tom jsem hovořil se svým přítelem Jaroslavem Kořánem, který už tehdy měl bohaté zkušenosti s překladem literatury a s Tomášem Vrbou. Nakonec se rozhodlo, že vytvoříme či aplikujeme překladatelskou techniku třetí cesty, to jest přiblížení k českému vnímání. Přepracovali jsme doslovně přeložená přísloví, aby mela českou podobu a aby byla co nejblíže k české kultuře. Takto s pomoci Jaroslava Kořána a Tomáše Vrby přepracovaná kurdská přísloví vyšla jako jedna z mnoho publikaci v samizdatu v nakladatelství Ararat, sídlo kterého nebylo nikde jinde než na studentské koleji 5.Května, ve Slavíkově ulici, v Praze 2.

Také jsem z bezpečnostních důvodů nemohl uvést jméno nikoho z nás, kteří na překladu a přepracování či tisku samotného pracovali. To bychom byli mohli všichni skončit v kriminále, když už nic, tak aspoň za “rozkrádání socialistického majetku “.

Po svém návratu do ČSFR v roce 1990, jsem se vedle své podnikatelské činnosti, zabýval stále literaturou a chtěl jsem mimo jiné vydat opět přísloví, ale už ne v té “chudé” podobě, ale aby konečně měla nějaká kniha o Kurech či od Kurdu a jinou podobu. Vydávat je měla moje společnost Meridian a tisk apod. tiskárna Lidových novin, vše měl zařídit pozdější senátor Martin Mejstřík.Hodně mně záleželo na tom, aby ta přísloví v podobě knihy, která měla být vánočním dárkem k Vánocům 1993, měla patřičný vzhled. Rozhodlo se, ze 1000 kusů. bude vázaných v kůži a 4000 kůži podobné látce. Tehdy jsem byl snad nejšťastnějším člověkem na světě, že i kurdskými příslovími můžu obdarovat svoje přátele v podobě v kůži vázanou knihou s barevnými ilustracemi kurdských koberců a klimů, které jsou tak staré jako ta přísloví samotná.

Tato radost mně stála v tehdejších penězích 250.000,- Kč! Jiný by si možná za ty peníze užíval života někde na Malorce nebo na Kypru, ale já jsem byl do svého štěstí tak pomořen, že bych to vyměnil za žádné poklady.

Dovoluji si Vám nabídnout nyní naši tisíciletou moudrost, snažím se o to již od 70, tých let.Ta moudrost není jen naše, ale i vaše, patří všem lidem.

Kurdská přísloví ;

DOBRÉ slovo – jaro v srdci.

SLOVO je sladší cukru.

NIC na světě není sladšího a hořčího než jazyk.

BÝVÁ ano jako pohroma.

CO máš na jazyku, ať je moje, co máš na srdci, ať je tvoje.

JE-LI slovo na konečku jazyka, po domech se rozletí.

OTÁZKA rodí otázku.

SLOVO prošlo třiatřiceti zuby, obejde třiatřicet měst.

HLOUPÉ slovo se rychle roznese.

NEJPRVE poslouchej, potom mluv.