Historický průlom

I Syrský Kurdistán bude mít své pešmergy – s podporou USA.Jedná se o historický průlom. Nejen pro Kurdy, ale pro stabilizaci celého Blízkého východu.

Jednací stůl v kurdském Erbilu

Mezi čelními představiteli syrského a iráckého Kurdistánu bylo, navzdory komplikovaným vztahům mezi oběma útvary, dosaženo důležité shody – V iráckém Kurdistánu trénovaní pešmergové budou bojovat po boku YPG na území Sýrie – s širokou americkou podporou na zemi i ve vzduchu.

Vztahy mezi KRG (Kurdistan Regional Government – irácký Kurdistán – „Bašur“) a syrskými Kurdy nebyly nikdy jednoduché a to z mnoha důvodů. Nejsilnějším důvodem  byla politická roztříštěnost syrských Kurdů. Na irácké straně hranice,  de facto už od 90. let v  autonomním Kurdistánu, těmto vztahům už jen pro geografickou polohu své mocenské základny, vždy dominovala KDP (Kurdská demokratická strana) nynějšího prezidenta KRG Masúda Barzáního.  V obtížných podmínkách syrského baathistického režimu, založeného na arabském supremacismu a  charakterizovaném tvrdou represí proti nearabským menšinám, až donedávna žádná jednotící entita nevznikla. Z pochopitelných důvodů tak byla z celé myriády syrských kurdských stran „favoritem“ Barzáního vlády syrská odnož jeho vlastní strany – KDP-S.

Situace se ale značně zkomplikovala po vypuknutí syrské revoluce a následné občanské válce v roce 2011. Syrským Kurdům se sice podařilo vojáky Assadova režimu a později i nejrůznější džihádisty z většiny území „Rojava“ – syrského Kurdistánu – vyhnat, ale jednotící silou schopnou Rojavu před rasistickou diktaturou i džihádisty zachránit se ukázala být od ostatních kurdských stran poněkud odtržená a   Assadovým režimem nejvíce pronásledovaná,  PYD (Strana demokratické jednoty). Tedy strana, jež sama sebe považuje za sesterskou stranu PKK (Kurdské strany pracujících) z tureckého Kurdistánu. PKK ale Turecko, USA i EU oficiálně považuje za teroristickou organizaci. Reakcí ostatních kurdských stran, včetně KDP-S, pak bylo semknutí se se zbytkem syrské opozice, která je ale pod silným vlivem ostře protikurdského Turecka.Celá situace, kdy je KDP-S a ostatní kurdské strany v tureckém exilu v silné opozici vůči PYD,  ta je nyní zdaleka nejrelevantnějším partnerem reprezentujícím většinu syrských Kurdů, je navíc umocněna současnou existenční závislostí KRG na Turecku. Irácký Kurdistán se nachází v hluboké finanční krizi, způsobené několika faktory – ty nejdůležitější:  1) Výdaji na válku s mnohem lépe vybaveným Islámským státem 2) Nutností živit a zabezpečit více než milion válečných uprchlíků 3) Závislostí ekonomiky na ropě, jejíž cena je dlouhodobě na rekordním minimu 4) Ale především dlouhodobou neochotou baghdádské vlády vyplácet KRG 17% svého rozpočtu, jak jí nařizuje federální ústava.

Jedinou možností, jak přežít, tak pro Barzáního vládu zůstává prodávat svou ropu –  i přes nesouhlas Baghdádu –  po vlastní ose – a jedinou takovou osou je Turecko, na kterém se tak KRG stává existenčně závislou.

​Turecko po dlouhou dobu této závislosti zneužívalo ke stavění zdí mezi iráckými Kurdy a PYD, podporovalo ale spolupráci KRG se „svou“ exilovou kurdskou opozicí.  U té je minimálně silný důvod ji podezřívat, že je pod silným tureckým vlivem. Ze zmíněné spolupráce vyšel i projekt rojavských pešmerge – armády složené ze syrských Kurdů, trénovaných v iráckém Kurdistánu po vzoru tamějších pešmergů, bojujících pod vlajkou jednotného Kurdistánu a podléhajících kurdské exilové opozici v rámci syrských revolučních struktur sídlících v Turecku. Je samozřejmé, že PYD jakýkoli vstup těchto jednotek na území Rojava kategoricky zamítla.

Velkou trhlinu této pro Turecko příznivé situaci zasadily USA – nejdůležitější strategický partner KRG i Turecka – před necelým rokem. Když džihádisté z Islámského státu, neoficiálně podporovaní Tureckem, hrozili dobýt srdce jednoho ze tří kantonů Rojava, město Kobane, zahájily Spojené státy bombardování Islámského státu a poskytování přímé letecké podpory YPG. V době, kdy bojující Kobane bylo pod tureckou blokádou, dokonce USA obráncům shazovali zbraně. V praxi tak nejdůležitější partner Turecka začal přímo podporovat a zcela očividně koordinovat boje s jednotkami YPG a tedy i s PYD, kterou Turecko považuje za teroristy, a která je má vazby na PKK, jenž je i na americkém seznamu teroristických organizací – a to proti entitě, která má s Tureckem společné zájmy a o jejíž spolupráci s Tureckem existuje více než dost důkazů.Tato podpora pokračuje s velkými úspěchy dodnes, aniž by vazby na PKK Spojeným státům nějak vadily. Je očividné, že tedy  PKK již není vnímána jako teroristická organizace (na jejichž seznamu se ostatně ocitla neprávem), či spíše že tak nebyla vnímána nikdy, ale v zájmu „spojenectví“ s Tureckem na ní bylo takto nahlíženo.

Jediným světlejším okamžikem v rámci tureckého nepřátelství vůči PYD bylo umožnění průjezdu stopadesáti pešmergů na pomoc obráncům Kobane skrze Turecko. Ten byl ale umožněn až po tvrdém nátlaku mezinárodní komunity včetně USA a to pouze na omezenou dobu a za podmínek, kdy pešmergové při návratu nesměli nechat v Rojava doslova ani pistoli.

Nyní se však situace radikálně změnila – na začátku srpna začala turecká „protiteroristická“ operace, při níž po několika symbolických náletech na IS začala mohutná bombardovací kampaň proti jednotkám PKK  (i na území KRG), které jsou ale jednou z nejdůležitějších sil koalice proti Islámskému státu. Turecko  tím jasně deklarovalo  svou neochotu bojovat  proti IS po boku mezinárodní komunity a naopak svou ochotu bojovat proti  nepřátelům Islámského státu.

M.Barzani se Salihem Muslimem v kurdském Erbilu

Nejdůležitější reakcí mezinárodní koalice vedené Spojenými státy jsou včerejší události. V Hewleru (Erbilu), v hlavním městě iráckého Kurdistánu  se prezident Masúd Barzání oficiálně sešel s ko-prezidentem PYD Salihem Muslimem a Brettem McGurkem, velvyslancem USA v mezinárodní koalici proti islámskému státu. Jednání má 3 nejdůležitější výsledky:
1) Spojené státy začnou přímo vojensky podporovat YPG (a sesterskou ženskou milici YPJ). V praxi k přímé letecké podpoře přibudou i dodávky vojenského materiálu a přímá podpora v podobě pozemních sil bojujících po jejich boku. Ta byla nyní už oficiálně zahájena.
2) V Syrském Kurdistánu budou působit rojavští pešmergové trénovaní v KRG, prozatím bude vpuštěno 5 000 připravených vojáků – ti ale nebudou pod velením exilové kurdské opozice v Turecku, nýbrž YPG/J.
3) Postup USA, PYD (Sýrie) a KRG (Irák) bude koordinován z společného velícího centra, ve kterém budou zástupci všech tří stran.

Dochází tedy k důležitému zlepšení vztahů mezi Spojenými státy a PYD – které Turecko označuje za  teroristy. Ty samé kroky navíc podniká irácký Kurdistán, další důležitý partner Turecka. V kontextu americké přímé letecké podpory jednotkám YPG by bylo v rámci NATO, či jiné relevantní mezinárodní instituce, je jen velmi těžko možné chápat PKK, natož pak PYD (YPG/J) jako teroristické organizace. V kontextu oficiální společné koordinace v rámci jednotného operačního centra a přímé bojové podpory pozemními jednotkami, je naprosto vyloučeno  tvrzení, že  PKK/PYD/YPG jsou  teroristickými organizacemi.

Jedná se o historický průlom. Nejen pro Kurdy, ale pro stabilizaci celého Blízkého východu. Nyní nezbývá, než přehodnotit tureckou roli v rámci „války proti terorismu“ (ve skutečnosti PKK), a naopak ne-války proti ISIS – skutečnému terorismu.

Yekta Uzunoglu – Ondřej Hataš