Je na ministrovi vnitra, na výboru pro bezpečnost PSP ČR, na Generální inspekci bezpečnostních sborů, na státním zastupitelství, a na senátním Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, aby popsané skutečnosti objasnili.

Dne 20. 1. 2015 v nočních hodinách násilím pronikla do mého domu policií celostátně hledaná osoba, a čekala na můj návrat, po kterém mě chtěla zavraždit. Zázračně se mi jí podařilo, ačkoli v ruce třímala japonskou katanu připravenou k útoku – scéna připomínající hrůzostrašný horrorový film – přimět k upuštění od útoku. Dotyčná osoba se následně ke všem činům písemně i na videozáznam doznala.

 

Vše jsem v souladu s platnou právní normou ČR nahlásil policii České republiky – instituci, u které jsem měl v 90. letech příležitost poznat, jak její jisté složky na objednávku jak fyzicky tak společensky zlikvidovaly nepohodlné spoluobčany. Od té doby uběhlo téměř čtvrt století, a tak jsem se naivně domníval, že došlo k demokratizaci této státní složky, která je odpovědná za bezpečnost občanů.

 

Policie se poté, co jsem tuto příhodu nahlásil, se svými odborníky dostavila do mého domu k zajištění stop a důkazních materiálů.Přesto ale po čtyřech až pěti hodinách práce přišel telefonát, po kterém tato poctivá složka policie rychle ukončila svou práci a odešla. Následně jsem se dozvěděl, že se pachatel zdržuje na jisté adrese, kterou jsem telefonicky oznámil policejním orgánům. Po tomto oznámení se chování odpovědných policejních činitelů vůči mně radikálně se změnilo, a namísto pátrání a zajišťování dalších důkazů proti pachateli tak závažných trestných činů začala s šikanováním mé osoby a úmyslným upíráním mých základních práv, jakožto poškozeného.

 

Začalo pronásledování mé osoby až do nemocnice, kde jsem vyhledával lékařskou pomoc, bylo mně i mým právníkům zakázáno nahlédnout do vyšetřovacího spisu bez zákonného odůvodnění, což je akt, který nemá a nemůže mít oporu v zákonech žádného právního státu. Poté jsem navíc z výhrůžných SMS od pachatele pochopil, že byl již propuštěn na svobodu – akt, o kterém mě orgány činné v trestním řízení musejí informovat, abych se opět nestal terčem útoku. Policejní složka odpovědná za dotyčný případ odmítá „z časových důvodů“ jakýkoli osobní kontakt s mou osobou i s mými právníky, ale pachatel k ní chodí doslova jako domů. Existuje oprávněné a důvodné podezření, že tato složka PČR uzavřela tichou dohodu s pachatelem, a za spolupráci mu slíbila pomoc při řešení i dalších přečinů z minulosti.

 

Nyní mi je rovněž jasné, že osoba, která v minulých týdnech pronikla do mého domu a ukradla některé mé cenné věci, nemohl být nikdo jiný, než ten samý pachatel. Tehdy jsem si to nemohl dát do souvislosti, neboť jsem se mylně domníval, že se zmíněná osoba nachází ve vazbě. Po dvou měsících od spáchání tak závažných trestných činů jsem já jakožto poškozený, ani další přímí svědci, nebyli ve věci ani vyslechnuti. Přitom vyšetřující policejní orgán sídlí přibližně 4 km od mého domu – tato samotná skutečnost prokazuje nezájem orgánů činných v trestním řízení o vyšetření případu a potrestání pachatele, naopak vzbuzuje dojem, že jistí policejní činitelé jsou na něj naštvaní, že onen večer selhal. Tento dojem navíc utvrzuje skutečnost, že je to právě vyšetřující mnichovické oddělení policie, které brzdí mou výzvu a žádost o poskytnutí osobní ochrany, podanou u jiné policejní složky.

 

Samotný akt propuštění podezřelého na svobodu a tolerování jeho snah mě, jakožto poškozeného, kontaktovat pak dává dostatek indicií, že to jsou právě policejní činitelé, kdo zmíněné labilní osobě několikrát neúspěšně léčeného alkoholika vsugerovávají pocit beztrestnosti a nedotknutelnosti, a přímo či nepřímo ji motivuji k dokonání zločinu. Onen tajemný policejní činitel, který „akci“ vede, může být dle všeho jistý Mgr. Martin Filipovič, který má být dle důvěrných informací údajnou prodlouženou rukou takzvané „opatrovnické mafie“, jenž je údajně napojena na islamistické zločince, v policejní složce, pod kterou spadá mé bydliště, a dokonce snad i agentem Bezpečnostní informační služby. Případně oním tajemným činitelem může být přímo plk. Václav Kučera, ředitel policie středočeského kraje, který se v 90. letech tučně podepsal jak pod mým také ale pod  “osudem” dalších třech Kurdú.

plk.Václav Kučera

Tehdejší podporučík Václav Kučera byl šéfem úřadu vyšetřování Praha 5, jenž tenkrát nastartoval celou obecně známou akci proti mé osobě, a podobě jako dnes mně i mým právníkům zakázal nahlédnutí do vyšetřovacího spisu – přitom mu ale nic nebránilo, aby ten utajený spis ukázal České televizi! Dnes je onen podporučík Václav Kučera plukovníkem JUDr. Václavem Kučerou – ředitelem středočeské policie, pod kterou spadám.

 

Jelikož je dnešní postup policie vůči mé osobě identický s postupy z 90. let, očekávám, že se opět na mé zahradě objeví nějaký (tehdy prokázaně) podstrčený nebezpečný předmět, či se mě v následujících dnech nebo hodinách někdo pokusí zavraždit, případně obvinit z vyfabulovaného přečinu, rovněž jako před více než dvaceti lety.

 

Je na ministrovi vnitra, na výboru pro bezpečnost PSP ČR, na Generální inspekci bezpečnostních sborů, na státním zastupitelství, a na senátním Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, aby popsané skutečnosti objasnili a odpovědné osoby postavily před zákon. Je tristní být přímým svědkem toho, že ani po čtvrt století nedošlo k sebemenšímu zlepšení stavu práva a spravedlnosti v českých zemích.

 

P.S.Při  tzv. “domovní prohlídce” dne 23.03.2015 mi jeden ze zasahujících policistů řekl : “no jo pane doktore, s tím Vaším fašizoidním, jste pořádně nasr… státního zástupce Dr. Susku, a teď Vám tady a teď, to Vaše fašizoidní ukážeme . ” Nato zestupňovali nátlak na mou osobu ,tak abych napříšte ten pobuřující text s tim nadpisem si nedovolil zveřejnit, a proto se o ten text v orginálu i s nadpisem s Vámi i ostatními rád znovu podělím.