Ostuda Uzunoglu
Snad už každý z poslanců alespoň jednou obdržel z ruzyňské věznice dopis podepsaný MUDr. Yektou Uzunogluem. Ten v ní totiž sedí ve vazbě již od 23. 9. 1994. Důvodem k jeho zadržení a následnému obvinění mělo být spáchání několika velice závažných trestných činů, z nichž některé byly záhy po Uzunogluově zatčení ovšem natolik neprokazatelné, že se na ně raději v tichu zapomnělo, aby z toho nebyla ostuda. Té se ale, jak to tak vypadá v případě Uzunoglu, nakonec asi přece jenom nevyhneme.
V dopisech, kterými bombarduje poslance, Uzunoglu pouze žádá, aby byl stíhán a následně žalován na základě důkazů, a nikoli jen domněnek, neboť je dobrým zvykem v právním státě, že nelze bez řádných důkazů poslat člověka do vězení. A pokud orgány činné v trestním řízení nejsou schopny potřebné důkazy sehnat ani po dvou letech vazby, není se co divit, že Uzunoglu křičí do světa. Vždyť prodloužení vazby nad dva roky (podle § 71 odst. 3 tr. ř.) je výslovně podmíněno splněním tří podmínek, přičemž tyto podmínky musí být dány současně.
Ale jak uvádí Český helsinský výbor, z celého postupu vyšetřování Uzunoglua vyplývá, že zřejmě nelze v jeho případě uplatňovat podmínku prodloužení vazby nad dobu dvou let, jestliže “ve dvouleté lhůtě nebylo možno věc skončit pro její obtížnost nebo z jiných závažných důvodů”. Neboť s ohledem na závažnost údajné Uzunogluově trestné činnosti, kterou tak zdůrazňují orgány činné v trestním řízení, se jako nezdůvodnitelné jeví právě průtahy, které většinou státní orgány způsobují.
Vazba je nepochybně závažným zásahem do svobod a práv každého člověka a podle čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána před nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě. Pokud se ale orgány činné v trestním řízení ohánějí například nedostatkem tlumočníků, odjezdy svědků, potížemi v komunikaci, či dokonce neváhají nedostatek důkazů a průtahy ve vyšetřování obhajovat překážkami vyplývajícími z mezinárodního styku, pak vina spočívá výlučně na nich samotných, a nikoli na Uzunogluovi, kterému je pro jejich neschopnost jednat prodlužována vazba.
V průběhu trestního řízení byly také vzneseny stížnosti na hrubé porušování trestněprávních předpisů a mezinárodních smluv o lidských právech, například stížnosti na způsobování trýznivých útrap zadrženého a na hrubé porušování principu presumpce neviny. Uzunoglu byl policisty přikurtován pouty na dvě hodiny k rozehřátému topení a během prvních dnů vazby dostal velmi spoře najíst. Prý se také může stát, že z ČR bude vyhoštěn i korunní svědek celé aféry, který u nás požádal o politický azyl, protože podle vlastních slov mu jde v Turecku o život. V tom případě by žaloba ale zůstala naprosto bez důkazů a z Uzunoglua, který byl před dvěma lety senzacechtivými novináři inzerován jako mafián, vrah a podvodník a ke všemu ještě jako osobní přítel našich vládních činitelů, se stane jenom nespravedlivě vězněný člověk. A to by byla náramná ostuda. Dokonce mezinárodní, protože Uzunoglu je občanem SRN.
Nezdá se mi v té souvislosti, že by Němci byli tak benevolentní a udělili státní občanství někomu, kdo je u nás více než dva roky prezentován jako zločinec mezinárodního kalibru, kterého je nutno připoutat k ústřednímu topení. Což je mimochodem obyčej, který u nás policie zavedla, když se ještě jmenovala Veřejná bezpečnost. Pokud se chtělo tehdy přikurtovanému na záchod, měl smůlu. Má to ovšem jeden háček. Tehdy u nás na rozdíl od dneška neplatila žádná Listina základních práv a svobod.
Pavel Dostál
(Autor je poslancem Sněmovny za ČSSD)
Právo,
25.10.1996