Kostlivec ve skříni

S obratem ‘kostlivec ve skříni’ jsem se prvně setkala někdy v roce 1993. Zněl mi divně, jako doslovný překlad z cizího jazyka, ale v žádném slovníku jsem nenašla adekvátní český obrat, a tak jsem se s tím smířila. Od té doby se kostlivci ve skříni v českých periodicích značně rozšířili a stalo se z nich poněkud otřelé klišé, jehož se snažím nepoužívat. Vyskytnou se však záležitosti, které přiléhavěji označit neumím. Jednou z nich je případ doktora Yekty Uzunoglu, tureckého podnikatele kurdské národnosti. Ne že by pan Uzunoglu vypadal jako kostlivec, to vůbec ne. Je drobný, podsaditý a rtuťovitě živý.

Jeho kauza však ohavně chrastí kostmi v odkládací skříni české policie a justice a soudím, že hrozí skandálem. Pan Uzunoglu byl na podzim 1994 s velkým popraskem českých sdělovacích prostředků zatčen a obviněn z týrání jiného Kurda a z podvodných finančních machinací. Sdělovací prostředky ho halasně označovaly za mezinárodního mafiána.
Po dvou a půl letech byl z vazby potichu propuštěn, přičemž již předtím obchodní soud projednal všechny jeho finanční operace a shledal je zcela nezávadnými. Zbývá tedy původní obvinění z týrání, které soud dodnes neprojednal – a to na podzim uplyne od zahájení trestního stíhání plných sedm let.
Kdybych si měla tipnout, řekla bych, že soud se konat nemůže. Měla jsem příležitost se seznámit s vyšetřovacím spisem a nevěřím, že se najde soudce, který bude ochoten projednat tak mizerně připravený případ.
Ve spise totiž narazíme na tolik rozporů a policejních pochybení, že začneme váhat, je-li možné, aby to všechno byla jen neschopnost. Především má pan Uzunoglu na dobu spáchání údajného trestného činu těžko zpochybnitelné alibi. Kromě toho byl spoluzakladatel mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic a po letech života v Německu získal německé občanství.
To velmi zpochybňuje dohady o jeho příslušnosti k nějaké mafii. Další fakta případu jsou přímo otřesná: poškozený a zároveň hlavní svědek byl již v předlistopadové době agentem kriminální policie, žil v Československu již od roku 1985 na falešný pas a o azyl požádal až po zahájení trestního stíhání proti panu Uzunoglu. Těžko nenabýt podezření, že se policisté zaměřili na jeho verzi případu a kauzu účelově zkreslili.
Hlavní otázka však zní, co bude dál. Pan Uzunoglu trvá na soudu, který by očistil jeho pověst, ale policie za asistence státního zastupitelství případ nenapravitelně zbabrala. A teď tedy justiční orgány zamkly dveře skříně s kostlivcem a tiše čekají, až se celá věc jaksi přežene.
Jenže ona se nepřežene: Pan Uzunoglu se hodlá obrátit na mezinárodní soud, neboť i podle českých nejvyšších zákonu má právo na řádný soud v přiměřené době. A tak to vypadá, že Česká republika kráčí vstříc mezinárodní ostudě.

Petruška Šustrová
BBC česká redakce
Čtvrtek 14. června 2001