4. 8. 2006 – František Janouch
Uplynulo sto let od zakončení největšího francouzského (a možná i evropského) justičního skandálu – Dreyfusovy aféry. Kapitán Alfred Dreyfus, francouzský Žid, byl před sto lety slavnostně rehabilitován, s veškerou vojenskou pompou mu byly vráceny jeho vojenská hodnost a vyznamenání, kterých byl zbaven po odsouzení, a navíc byl vyznamenán nejvyšším francouzským vyznamenáním – Legion d’Honeur.
Ani po sto letech však Dreyfusova aféra nenechává Francii lhostejnou. Při příležitosti stého výročí se ve Francii rozhořela diskuse, zda prach kapitána Dreyfuse nemá být uložen v pařížském Panthéonu, spolu s ostatními francouzskými nesmrtelnými. Ozývají se hlasy pro i proti. Někteří poukazují na to, že na vyřešení Dreyfusovy aféry měl největší zásluhu spisovatel Émile Zola, jehož prach je již v Panthéonu uložen.
Dreyfusova aféra začala před 112 lety, v roce 1894: důstojník generálního štábu Alfred Dreyfus byl obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a odsouzen k doživotí na Ďábelských ostrovech. Hlavním důvodem nevraživosti vůči Dreyfusovi a jeho pozdějšího odsouzení byl jeho židovský původ. Od okamžiku zatčení do Dreyfusovy rehabilitace uplynulo dvanáct let.
Přesně o sto let později, v září roku 1994, byl v Praze zatčen a 31 měsíců držen ve vězení kurdský lékař, publicista a podnikatel dr. Yekta Uzunoglu. Již dvanáct let se marně domáhá spravedlivého rozsudku a zrušení absurdních obvinění – české soudy melou pomalu a špatně. Ačkoli se za spravedlivé a včasné vyřešení jeho kauzy v posledním půlroce zasazují desítky osobností našeho veřejného života a jeho případ s nevolí sleduje i řada nejvyšších politiků, české soudnictví je neprůstřelné a žije v představě, že může všechno: i ničit život nevinného člověka, i protahovat soudní proces na desítky let. Ve snaze vytvořit pojistky proti zneužívání soudní moci v politických cílech a proti nevinným se po listopadu zřejmě podařilo vytvořit policejní a soudní systém, který je v něčem dokonce zrůdnější, než byl po právu odsouzený a zavržený systém komunistické justice.
A šestnáct let po sametové revoluci se bezradně ptám svých spoluobčanů: Co dělat dál?
(Autor je jaderný fyzik a publicista)