Případ podnikatele Uzunogla – bludný kruh české justice
Analýza
PRAHA – Trestní stíhání tureckého lékaře Ergüna Yekty Uzunogla zahájené v září 1984 se vleče už čtvrtý rok a podle policejního vyjádření v pořadu TV Nova Na vlastní očí z letošního 21. července nemůže skončit před březnem 1999. Až tehdy se totiž může se spisem seznámit jeden z obviněných, který si v Turecku odbývá vojenskou službu. Zdá se že to nikoho z lidí odpovědných za trestní řízení neznepokojuje. Případ však provází tolik nejasností, podezřelých okolností a pochybení, že by mu měla být věnována velká pozornost. Zatím mu ji věnují jen sdělovací prostředky. Dnes pětačtyřicetiletý turecký lékař a podnikatel Uzunoglu byl v Praze zadržen a obviněn v září 1994. Už před tím ho však policie několik dní sledovala, jak dokazují záznamy příslušné policejní složky. Důvod sledování sice není jasný, neboť podle vyšetřovacího spisu na Uzunoglovu trestnou činnost upozornilo oznámení Göksela Otana, který v případu vystupuje jako poškozený, paradoxně však policie poskytuje Uzunoglovi alibi. Bylli totiž sledován po Praze, nemohl dost dobře Otana zároveň hlídat a mučit ve své kanceláři ani na své chatě v Třemblatech. O sledování však ve spise není žádný záznamže by se policejní složky neuměly navzájem informovat? A nebylli Uzunoglu sledován v souvislosti s trestním stíháním, proč byl vlastně sledován? Zadržení provázely dramatické okolnosti včetně brokovnice u spánku zadrženého a toho, že byl na policejní stanici několik hodin připoután k ústřednímu topení a nesměl jíst, pít ani si dojít na toaletu. Obvinění Co vlastně podle policistů provedl tento zločinec , že s ním zacházeli tak drsně, až z jejich postupu musely být vyvozeny tvrdé důsledky , o nichž mluvil v odpovědi na interpelaci začátkem roku 1996 tehdejší ministr vnitra Jan Ruml? Podle obvinění měl spolu se třemi dalšími Turky týrat Göksela Otana a omezit jeho osobní svobodu. Kromě toho ho ještě v roce 1996 obžaloba vinila z rozsáhlé majetkové trestné činnostipřesněji řečeno z podvodů, jimiž se měl obohatit o pětadvacet milionů korun. Několikeré jednání obchodního soudu však všechna tato nařčení vyvrátilo a prokázalo, že Uzunoglu nikoho o nic neošidil. V pořadu TV Nova označil Jan Ruml tuto kauzu za jakousi černou díru , za něco, co by se nemělo stá vat . Zapomněl však uvést, že ve zmíněné odpovědi na interpelaci v parlamentutedy veřejně, neboť interpelace vysílala televizemimo jiné řekl, že se Uzunoglu nezákonně obohatil o pětadvacet milionů korun . Vzhledem k tomu, že soud tuto část obvinění spolehlivě vyvrátil, dluží Ruml za falešné nařčení Uzunoglovi omluvu. Ergün Uzunoglu strávil ve vyšetřovací vazbě dva a půl roku. Těžko se tedy divit, že by si přál, aby se jeho kauza dostala před soud, jenž by posoudil důkazy, které shromáždila policie. Případ se však neúměrně protahujeposledních šest měsíců byla vazba prodlužována proto, že se za dva roky nepodařilo vyslechnout důležité svědky . Není to tak docela pravda, svědci vyslechnuti byli, ale vyšetřovatel je zapomněl poučit, že vypovídají pod sankcí, takže jejich výpověď neměla jako důkaz žádný význam. Že je to neuvěřitelné pochybení? Takových je v případě víc. Podezřelý svědek Nejpodivnějším a ústředním bodem celého případu je osoba poškozeného, který zároveň vystupuje jako svědek. Göksel Otan se totiž nejmenuje Göksel Otan, jmenuje se Gürken Gönen, anebo – podle toho, co tvrdí UzunogluMehmet Mustafa Özer, a pod tímto jménem ho turecká policie v letech 1980-85 hledala pro přípravu atentátu na papeže. Otan ve zmíněném pořadu TV Nova (vystupoval tam tak, aby mu nebylo vidět do obličeje) tvrdí, že je to nesmysl, že mu v té době bylo pouhých patnáct let, jenže patnáct let mu bylo podle pasu, o kterém sám přiznává, že je falešný. Otan žil v Československu od roku 1985 a na otázku, proč sem přijel na falešný pas, ve vyšetřovacím spise odpověděl, že si v Turecku nemohl požádat o pas na vlastní jméno, protože by byl musel jít na vojnu, a dodal: Moje organizace mi zařídila vystěhování do Československa na falešný pas na jméno Otan Göksel. Přesto na české cizinecké policii leží jeho žádost o politický azyl a Otan má povolení k trvalému pobytu v ČR. Cizinecké policii zřejmě nevadí, že Otan na falešný pas dostal povolení k držení zbraně a že byl na falešný pas zapsán jako tlumočník u Městského soudu v Praze. Padělání veřejné listiny je trestný čin a turecké velvyslanectví již před lety vyjádřilo přesvědčení, že příslušné české úřady podniknou nezbytné kroky . Příslušné české úřady však kvůli falešným dokladům žádné trestní stíhání nezahájily a Otan na svůj falešný pas čile podniká. V domě jeho družky Hany Plavcové (ta mimochodem vystupovala na začátku Uzunoglova trestního stíhání jako tlumočnice, ač k tomu neměla oprávnění a vyšetřovatel ji v žádném případě nemohl pokládat na nepodjatou , jak výslovně vyžaduje zákon) v Chrástu nad Sázavou č. 46 sídlilo podle obchodního rejstříku nejméně pět firem, jejichž jednatelem je právě Otan. Byla mezi nimi také firma Trabzon, ve které byl společníkem Nurettin Cil; ten si podle zatýkacího rozkazu zemského soudu v Ried im Innkreis vydělává na živobytí příjmy z organizované kriminality . Podle zatýkacího rozkazu soudu v Lipsku (z 25. dubna 1996) má na svědomí 96 ukradených aut v hodnotě asi padesáti milionů korun. V červnu 1996 byl Cil zatčen a uvězněn pro krádeže aut a rozsáhlou mezinárodní padělatelskou činnost. Nyní sedí v litoměřické vazební věznici a čeká na soud. Vyšetřovatel se s Otanovou falešnou identitou vyrovnal vskutku šalamounsky. 22. prosince 1994 sdělil obhájcům, že svědek (tedy Otan) využívá druhého odstavce § 55 tr. řádu a bude vypovídat pod nepravým jménem. Tímto nepravým jménem však bylo právě jméno, pod kterým Göksel Otan vystupuje v naší zemi již od roku 1985! Zákon, který umožňuje svědkovi použít falešné identity, aby ho tak chránil před odhale ním, byl tedy dokonale postaven na hlavu jen proto, že mezitím Otanova nepravá identita vyšla najevo. Podotkněme, že vyšetřovateli nadřízení po tak neuvěřitelném pochybení případ neodebrali ani ho nijak nepotrestali. Pochybení, nebo záměr? Není ovšem jasné, šloli opravdu o pochybení, a nikoli o záměrvýpověď policisty Jana Horáka (do konce roku 1994 pracoval na odboru boje proti organizovanému zločinu) před Inspekcí ministra vnitra totiž nasvědčuje domněnce, že Göksel Otan byl osobou pracující ve prospěch kriminální policie, tedy policejním agentem. Horák se také účastnil prvních výslechů Uzunogla a jeho spoluobviněných hned po jejich zadržení, ač služebně neměl s vyšetřováním nic společného. Dalším policistou, který v případě Uzunoglu sehrál velmi podivnou roli, byl Horákův nadřízený Jiří Gregor: ten zcela mimo svou služební pravomoc v listopadu 1994 poskytl České tiskové agentuře prohlášení, podle něhož byl Uzunoglu podezřelý z obchodu se zbraněmi a s drogami. Tím odstartoval dlouhou kampaň sdělovacích prostředků, která dr. Uzunogla bez soudního rozhodnutí odsuzovala. Z vyšetřování ovšem nic takového nevyplývalo a není tedy vůbec jasné, z čeho při své informaci vycházel a proč se vůbec ve věci angažoval. Policie při vyšetřování případu Uzunoglu jednoznačně dávala za pravdu Otanovým výpovědím, ze spisu i z obžaloby vyplývá, že celou kauzu postavila na jeho verzi. Výpovědi svědků, kteří se mezitím vrátili do Turecka a byli tam na žádost českých úřadů vyslechnuti, však tuto verzi vyvracejí: uvádějí, že v Praze vypovídali pod nátlakem a že Otana ve skutečnosti mučil někdo jiný. Otan (ale i někteří další účastníci řízení) své výpovědi často měnil a upravoval a vyšetřovatel stavěl obhájcům do cesty různé překážky, například jim celé měsíce bez dostatečného důvodu bránil nahlédnout do spisu. Když byli na podzim 1996 propuštěni Uzunoglovi spoluobvinění, cizinecká policie jim odmítla prodloužit povolení k pobytu, takže jim nezbylo než se vrátit do Turecka. V pořadu Na vlastní oči nařkl Otan Uzunogla, že v Německu odcizil Kurdském institutu dvě stě padesát tisíc marek. Jde o jednoznačnou pomluvuUzunoglu neměl v institutu s penězi nic společného a má v Německu tak dobrou pověst, že získal německé občanství dokonce v době, kdy byl vězněn na Ruzyni. Je jasné, že kdyby tam byl stíhán pro krádež, natožpak tak velkou, nedalo by se o udělení občanství vůbec mluvit. Kromě toho mají orgány činné v trestním řízeník dispozici dva výpisy z Uzunoglova trestního rejstříku v Německu. Oba znějí shodně: Žádný záznam. Vypálená chata Začátkem letošního července se pan Uzunoglu dozvěděl, že jeho chata v Třemblatech vyhořela. Okresní požární rada mjr. Jan Vrzal v odborném posudku uvádí, že dům byl zapálen úmyslně. Nebyl to první útok proti Uzunoglovu majetku, jeho byt i vůz byly už předtím vícekrát poškozeny, a tak turecký podnikatel požádal 5. června ministra vnitra o zajištění ochrany svého majetku a bezpečnosti své osoby . 23. června mu Jaroslav Hrbek, pověřený řízením ministrovy kanceláře, napsal, že nebyly zjištěny žádné poznatky potvrzující Vámi uváděné skutečnosti a že se ministr rozhodl ochranu neposkytnout. Téhož dne byla zapálena chata v Třemblatech. 16. června prořezali neznámí pachatelé Uzunoglovi pneumatiky na autě, které právě přihlásil, totéž se stalo 4. července pouhých šest hodin poté, co přijel do České republiky. A útoky pokračují. V pořadu Na vlastní oči vystoupil mimo jiné Ali Kemal Cinar, který žije v Praze a byl zadržen v souvislosti s trestnou činností Nurettina Cila kvůli padělaným šekům, které se objevily v Německu. Ali Kemal Cinar je spoluvlastníkem firmy Savant, která zásobuje barvami tiskařský průmysl a dodává stroje pro tisk bankovek. Cinar prohlásil, že Uzunoglu je šarlatán, zatímco on sám je obchodní zástupce české firmy HTT Tesla Pardubice pro prodej radaru známého pod jménem Tamara. Cinar má podle vlastních slov i podle potvrzení, které 16. června 1996 za Teslu podepsal Oldřich Barák, skutečně pro Turecko pověření k obchodu s Tamarou. Je to nepochopitelnétento radar, jak známo, patří mezi výrobky, jejichž prodej je zvlášť ostře sledován, a to nejen u nás. Podle slov pana Uzunogla je Cinar příbuzný Otana: jak se mohl příbuzný policejního agenta a člověk, který byl ve styku s členem mezinárodní padělatelské bandy, stát obchodním zástupcem pro Tamary? A proč vlastně státní zástupce Cinara po zadržení propustil? Vždyť na tohoto člověka existuje mezinárodní zatykač č. 12 Gs 65- 82, vydaný již 6. srpna 1989 soudem v Karlsruhe, kvůli ozbrojeným přepadům německých bank. Zní to sice neuvěřitelně, ale stačí nahlédnout do červeného bulletinu Interpolu. Otázky kolem případu Uzunog lu se vrší a zdá se, že policie k jejich zodpovězení postrádá sílu. Nebo se jí nechce? Jan Ruml řekl v TV Nova, že se žádným jiným kriminálním případem nezabýval tolik jako právě tímto. Z jeho slov vyplývalo, že byljako ministr vnitra!- bezmocný. Otázky bez odpovědí Apeloval jsem na cizineckou policii, proč tu má Göksel Otan trvalý pobyt, řekl. Zřejmě jsou však policejní orgány natolik nezávislé, že ministr nemohl jejich práci prověřit. Nebo byl málo důrazný a sdílel policejní názor, že Uzunoglu je vinen. V každém případě jsou okolnosti kauzy Uzunoglu neobyčejně znepokojivé a je nejvyšší čas, aby se jí představitelé policie a justice začali vážně zabývat. Uzunoglu pochopitelně usiluje očistit svou poškozenou čest a pověst. Naše úřady by se měly snažit zjistit, postupovalali policie správněrůzné souvislosti totiž naznačují, že Otan, Cil a Cinar jsou spjati s mezinárodním organizovaným zločinem a že nad nimi někteří policisté drží ochrannou ruku. To je velice ošklivé podezření – a nový policejní prezident i ministr vnitra by měli udělat všechno pro to, aby je rozptýlili, nebo aby se Policie ČR takových lidí zbavila
Petruška Šustrová
Lidové noviny
4.8.1998
