Do smrti obviněn
Turecký lobbista v rukou české justice
Yekta Uzunoglu. Toto cizokrajné jméno se pro českou veřejnost stalo takřka synonymem pojmu “organizovaný zločin”. Jeho nositel, Turek, který se znal s politickými špičkami v Praze i v Ankaře, byl před čtyřmi lety obviněn z řady zločinů. Česká policie jej zatkla pro podezření, že mučil lidi, plánoval vraždy a podvedl několik firem. Přestože časem přibývalo důkazů, že je nevinen, strávil Uzunoglu ve vazbě neuvěřitelných dva a půl roku. K mučení se mezitím přiznal v Ankaře jiný člověk, obvinění z přípravy vražd policie zrušila sama a všechny tři “podvody” projednal obchodní soud: podle jeho rozsudku Uzunoglu nikoho neošidil, nikomu nic nedluží a náklady procesu musely uhradit firmy, které měl Uzunoglu údajně podvést. Státní zástupkyně JUDr. Stanislava Špirková je ale dodnes přesvědčena, že lékař své krajany mučil a věznil, a lékaře nadále stíhá.
Štěstí obchodníka
Kriminální story tureckého lékaře Yekty Uzunoglua (45) ze všeho nejvíc připomíná špatný román. Rodák z půlmilionového kurdského města Malatya absolvoval v sedmdesátých letech medicínu na Karlově univerzitě na stipendium od UNESCO. Později studoval v Paříži a lékařskou praxi provozoval v západním Německu až do roku 1990. V lednu toho roku se vrátil do Česka a během čtyř let tu založil několik obchodních firem.
V létě 1994 se na něj usmálo podnikatelské štěstí. Společnost Škoda Praha jej počátkem srpna zplnomocnila, aby za desetiprocentní provizi zastupoval její zájmy za Bosporem — ze smlouvy vyplývá, že české firmě šlo především o dodávky na rozšíření tepelné elektrárny Soma v Turecku, postavené českými firmami. Tamní vláda chtěla přistavět tři stomegawattové bloky; šlo o investici za tři sta milionů dolarů, a kdyby Turek získal kšeft pro Škodu, vyneslo by to jemu a jeho lidem třicet milionů dolarů.
O zakázku se ale zajímala i další firma — Škodaexport. Začátkem září 1994 se stal šéfem ankarské pobočky Škodaexportu Jaromír Johanes, do té doby český velvyslanec v Turecku a zároveň poslední komunistický ministr zahraničí Československa. O čtrnáct dnů později byl Uzunoglu v Praze zatčen. V říjnu 1996 pak společnost Škodaexport oznámila, že “má zajištěno financování výstavby dvou bloků tepelné elektrárny v turecké Somě za pět set milionů dolarů”. Uzunoglu je přesvědčen, že za jeho “dodáním do kriminálu” stojí právě konkurenční boj o zakázku na elektrárnu.
Uzunoglu byl zatčen na základě udání Gurkana Gonena, Turka žijícího od roku 1985 v Česku. Podle Gonenovy výpovědi jej Uzunoglu s třemi dalšími komplici zmlátil a pak na několika místech věznil — prý aby z něj vytáhl informace o jeho českých obchodních aktivitách. Při bližší prověrce však vyšla najevo svědkova zásadní nevěrohodnost. Gonena (který se ve skutečnosti jmenuje Otan Goksel) poslala do Prahy v 80. letech turecká komunistická strana, aby zde vystudoval žurnalistiku. Za jeho ideologickou čistotu se tehdy českým úřadům zaručil jakýsi Yuordal Kayrhan. Tentýž muž pak dělal velvyslanci Johanesovi v Ankaře překladatele a dnes žije v Moskvě. Gonen byl navíc léta donašečem kriminalisty Jana Horáka z ústředny kriminální policie, který obviněného lékaře první dny vyslýchal. V této souvislosti je zajímavé, že Horákovým šéfem byl Jiří Gregor, policista, který jako první tisku sdělil, že případ Uzunoglu “nese všechny znaky organizovaného zločinu” a že lékař “obchodoval se zbraněmi a drogami”.
Gonenova výpověď neobstojí ani fakticky. Lékaři totiž zajišťuje alibi paradoxně i sama policie. Zjednodušeně — den před svým zatčením měl Uzunoglu Gonena věznit na své chalupě v Třemblatech. Jenže v tu chvíli už byla na Uzunoglua nasazena policejní sledovačka (proč, to není dodnes vysvětleno), jejíž zpráva prokazuje, že údajný mučitel byl tou dobou v Praze. Alibi navíc lékaři může dosvědčit třeba bývalý primátor Prahy Jaroslav Kořán, který s ním strávil dopoledne, poté s ním poobědval a rozešel se s ním až pozdě odpoledne, nebo obchodníci z britské firmy Boots, kteří s ním byli později v divadle Reduta. Policie ovšem za čtyři roky ani jednoho z nich nevyslechla a Yekta Uzunoglu je dodnes obviněn z toho, že “omezoval Gonenovu svobodu a bil jej”. Přitom má policie k dispozici notářsky ověřenou a postupně třikrát opakovanou výpověď Sezaie Percina, kterou si v Turecku sama vyžádala, tedy že Gonena zmlátil on a že Uzunoglu nebyl v jím popisované akci přítomen. Českým vyšetřovatelům poslal Percinovu výpověď tajemník tureckého velvyslanectví v ČR Aydan Yamacan. Policisté Percinovo svědectví nerespektují, považují je za pouhou účelovou výpověď.
Žaloba se zamítá
Když v roce 1995 odpovídal tehdejší ministr vnitra Jan Ruml na interpelaci poslance Dostála, jak je to vlastně s obviněním v případě Uzunoglu, připustil, že existují pochybnosti o GÍnenově výpovědi ohledně únosu a mučení. Dodal ovšem, že kromě toho se Uzunoglu dopustil podvodů, takže jeho stíhání je naprosto oprávněné. S odkazem na nutnost “došetřit podvody” také v listopadu 1996 Nejvyšší soud prodloužil Turkův pobyt ve vazbě.
Takže Uzunoglu byl policií obviněn, že podvedl firmy Kaučuk Kralupy a Pražská cukerní společnost. U obou prý odebral zboží řádově za miliony korun, nezaplatil je a peníze z prodeje si ponechal. Krajský soud v Praze ovšem loni lékaře v obou případech označil za nevinného, neboť v obchodu figuroval pouze jako prostředník, a firmy byly odsouzeny k úhradě soudních výloh. Ve třetím “podvodu” šlo o dluh ve výši jednoho milionu korun, který měl Uzunoglu vůči podniku Tiba Dvůr Králové. I tato žaloba padla pod stůl, neboť podnikatel částku uhradil okamžitě po svém propuštění z vazby.
Vyšetřovatel Ivo Prokel poprvé zastavil Turkovo stíhání za podvody už loni v prosinci. Státní zástupkyně ale nesouhlasila, protože prý nebyly svědecky zjištěny “majetkové poměry obviněného”. Vyšetřovatel tedy věc znovu prozkoumal a s odpovědí, že problém lékařových příjmů je “vysvětlen dostatečně”, zastavil stíhání za podvod začátkem června už definitivně. Uzunoglu je ale stále obviněn z vydírání GÍnena a stal se v českých podmínkách jistým rekordmanem. Dva a půl roku naprosto bezdůvodně ve vazbě, čtyři roky vyšetřování — a dodnes mu nebyla sdělena obžaloba, takže nemá právo ani na obhajobu u nezávislého soudu, ani šanci na případnou finanční náhradu. Mimochodem, elektrárna v Somě se podle letošního rozhodnutí turecké vlády rozšiřovat nebude.
Jaroslav Spurný
RESPEKT č. 27 – 29. června — 7. července 1998