Nás, naše děti a mezitím naše vnuky učili a učí dál, že demokracie stojí na třech pilířích: na legislativě, na exekutivě a na justici. Tato základní nauka o demokracii, o soustavě řízení našeho života, zatím i po 26 letech v Česku zůstává stále ještě teorií či nedosažitelnou touhou pro každého občana.
V naší sousední zemi, se kterou máme nejdelší hranici, která je našim největším obchodním partnerem, se kterou máme bohaté historické vazby (kladné i záporné) kde již téměř každý občan ČR nejméně několikrát byl a měl možnost tuto zemi poznat, jejímž občanem já jsem, se stala událost, která by měla být vzorem pro českou justici, vzorem jakou moc a odpovědnost má justice v soustavě pilířů demokracie. Bohužel předem vím, že se tak nestane a ta touha, aby se tak stalo, zůstane pro nás, pro občany, pouhou fatamorgánou
Šéfka exekutivy a též šéfka největší politické strany v legislativě (v Parlamentě), paní Merklová za poslední dva roky, kdy je EU poprvé konfrontována se zásadním a vážným problémem migrace a terorismu, diktuje svoji vizi jak Německu, tak i celé EU. Současně nedůstojně vychází vstříc (nechci použít výraz podlézá) Turecku v čele s Erdoganem. Víme také, že svým svérázným postupem, který neměl a nemá oporu nejen v politické etice, ale nemá oporu ani u jejích vlastních občanů, dostala paní Merkelová do nebezpečné situace nejen německou, ale téměř celou evropskou společnost.
Někteří občané tento nezodpovědný postup šéfky exekutivy a de facto i legislativy nejsilnějšího člena EU jen sledovali, někteří začali hledat alternativní řešení mimo politické strany hluboce zakořeněné v Parlamentě, u tzv. radikálních stran, ke kterým, jak víme z historie, Němci v problémově často získali afinitu.
V té chvíli bezradnosti a ztráty orientace v demokratickém systému se najednou v novodobých dějinách SRN se ozval třetí pilíř demokracie – justice se svým NEIN!
Před pěti dny se jedna federace tureckých migrantů v SRN rozhodla na podporu Erdogana a na protest puči v Turecku zorganizovat v Kolíně nad Rýnem největší demonstraci, co kdy byla ze strany migrantů v SRN, organizována. Chtěli, aby se demonstrace prostřednictvím videokonference účastnil Erdogan, ten se osobně nemohl ze známých důvodů zúčastnit.
Německé instituce odpovědné za bezpečnost svých občanů už delší dobu registrují, že Erdoganova polarizační politika zasahuje i do Německa. Nastává polarizace i v SRN, kde žijí občané tureckého, kurdského, islámského původu a tato skutečnost představuje nepředvídatelné nebezpečí pro současnost, ale hlavně pro budoucnost. Proto Městský soud v Kolíně nad Rýnem účast Erdogana přes telekonferenci demonstraci zakázal. Organizátoři demonstrace, kteří disponují „renomovanými právníky“, se odvolali a odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu. Tím se vše zdálo být ukončeno. Ale renomovaní právníci hledali a našli způsob, jak prolomit oprávněnu justiční „překážku“, dokázali ani ne přes noc sepsat ve stavu mobilizace, jakoby šlo o svatou válku, naléhavou ústavní stížnost! O ústavní stížnosti musel ústavní soud jednat (dle německých zákonů) okamžitě. Ústavní soud tudíž stížnost „naléhavě“ projednal a řekl také svoje konečné NEIN!
Třetí pilíř demokracie vzal naprosto vážně svoji odpovědnost vyplývající ze zákona vůči občanům, vůči státu a vůči Ústavě, kterou se řídí stát, řekl NEIN – tudy cesta nevede! Řekl: No pasarán! Řekl – my jsme soudci ústavního soudu, my nejsme politici, abychom mysleli na hlasy či na zájmy holdingových společností, na podnikatele, my jsme tady od toho, aby se dodržoval zákon a Ústava a ústavní pořádek a tak Ústavní soud řekl jednoznačně NEIN!
Toto je pilíř demokratické soustavy, který občanům dává právní jistotu, jistotu v právním státě! V Německu justice nejedná jako politici, kteří bruslí na různých zájmových kluzištích! Jedná dle zákona a státotvorně!
Na rozdíl od Německa justice v ČR ani za 26 let nevzala vážně svoji zásadní odpovědnost vůči občanům, společnosti a vůči státu samotnému. V tichosti se stala loutkou různých zájmových či politických uskupení, často byla prodlouženou rukou zaúkolovaných či „zainteresovaných“ struktur. Justice se v ČR stala nástrojem zcela jiných zájmů, než pro které je ze zákona určena.
Doufat, že se naše generace dožije v ČR justice odpovědné a věrné jen zákonům, v to nelze ani doufat. Ještě horší je, že nejsou žádné známky naděje ani pro budoucí generace…. toto je ta pravá tragédie současného Česka.