Uzunoglu: český Dreyfus
Po dvanácti letech, devíti měsících a 13 dnech skončila před senátem Městského soudu v Praze takzvaná kausa doktora Yekty Uzunoglua.
Po letech omylů, chyb, znásilňování práva, podjatosti a neznalosti – těžko nalézt právní princip, proti kterému se soudce obvodního soudu Rašík a další funkcionáři policie a zastupitelství neprohřešili – zazněla najednou jasná slova odvolacího senátu Městského soudu v Praze, která dávají naději, že boj za právní stát u nás ještě není prohraný. Že boží mlýny sice melou pomalu, ale jistě.
Spolu s blahopřáním patří Uzunogluovi i poděkování za to, že boj, který bojoval i za nás všechny, nevzdal, ale s kurdskou paličatostí, odvahou a smyslem pro čest jej vybojoval až do vítězného konce. Musíme být vděčni jeho kurdsko-arménské hrdosti: náš průměrný rodák, poznamenaný fenoménem švejkovství a kondelíkovství, by takový nerovný boj asi dávno vzdal a šel do hospody na pivo.
Aféra Uzunoglu má všechny předpoklady stát se druhou nejznámější soudní kauzou v Evropě za posledních sto let. Na prvním místě je nesporně francouzská aféra Dreyfusova. Ironií osudu začala přesně o sto let dříve než aféra Uzunogluova a skončila v roce 1906. Sám tento fakt činí ostudu pro naši zemi ještě větší: Dreyfusův případ byl řešen kalamářovou technologií, soudní spisy byly dopravovány nejrychleji vlaky, jejich kopírování znamenalo opisování. Nejdůležitější zprávy mohly být vyťukávány morseovkou a posílány telegrafem tam, kam až sahal drát.
Dreyfusova aféra rozdělila Francii. Zaostalá a xenofobní část Francie nemohla přijít kapitánu Dreyfusovi na jméno. Émile Zola musel emigrovat do Anglie, aby se ochránil před policejní represí a vyhnul se případným fyzickým inzultacím.
Za podezřelý soud…
Dreyfusova aféra je ve Francii živá dodnes. Vypráví se, že prezident de Gaulle vyhnal v padesátých letech ze své kanceláře jednoho generála, když zjistil, že nevěří v Dreyfusovu nevinu.
Aféra Uzunogluova také rozpoltila naši společnost. K dopisu Žalujeme, který uveřejnila v březnu 2006 skupina třinácti významných osobností, se připojilo celkem 106 občanů. Po dvanácti a půl letech marného čekání na spravedlnost vyhlásil Yekta Uzunoglu na shromáždění věnovaném třicátému výročí Charty 77 hladovku. Držel ji celých 11 dnů. Symbolickou čtyřiadvacetihodinovou hladovku s ním postupně drželo 166 osob včetně Václava Havla.
Některými chartisty bylo pak Uzunogluovi vytýkáno, že oslavy výročí zneužil ve prospěch své věci.
Copak se ale VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), spojovaný právem se jménem Petra Uhla, nezastával všemi způsoby a při všech příležitostech všech nespravedlivě stíhaných?
Tím podivnější jsou některá fakta: funkcionář spolku Šalomoun napsal předsedovi soudu Rašíkovi dopis, který lze těžko nazvat jinak než práskačským. Petr Uhl si čile dopisoval s předsedou soudu Rašíkem a snažil se mu vsugerovat, že někteří zastánci Uzunoglua nejsou důvěryhodní. Nevěříte? Soudní spis je věcí veřejnou… Počátkem léta 2007 požádala skupina lidí předsedu Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, aby svolal zvláštní parlamentní komisi, která by přešetřila kriminální jednání české policie v této kauze a přijala opatření, aby se podobné zneužití policie nemohlo nikdy v budoucnosti opakovat. Nestačil nám snad jeden Berdychův gang?
Mimochodem, jeden z těch desítek policistů, který zatýkal 13. září 1993 doktora Uzunoglua, jakýsi Opava, byl odsouzen v procesu s Berdychovým gangem na 14 let do vězení.
Osvobozující rozsudek Městského soudu v Praze je velkým vítězstvím. Bitva za demokracii a právní řád u nás však stále trvá.
Kapitánu Afrédu Dreyfusovi, francouzskému Židovi, byly slavnostně vráceny vojenské hodnosti a byl vyznamenám nejvyšším francouzským řádem Legion d’Honneur.
… mu patří omluva
Jak se vůči Kurdovi Yektovi Uzunogluovi zachová Česká republika?
Mohu vyslovit pouze svá skromná přání.
Prezident Klaus by ho měl přijmout, vyznamenat jedním z vysokých českých řádů a jménem země, jejímž je nejvyšším představitelem, se mu za nás všechny omluvit.
V lednu 2007 náš tisk uveřejnil zprávu, že se kanadský premiér Harper veřejně omluvil kanadskému občanovi syrského původu Azarovi za to, že ho Kanada vydala k vyšetřování do zahraničí. (Podotknu, že pan Azar byl zbaven svobody „pouze“ na necelých 13 měsíců, zatímco Uzunoglu „seděl“ přes 30 měsíců.) Azarovi vyplatila Kanada odškodné ve výši 10,5 milionu kanadských dolarů.
Soudím, že i náš premiér by si měl vzít z tohoto civilizovaného kanadského přístupu příklad a panu Uzunogluovi se též veřejně omluvit.
O autorovi| František Janouch, zakladatel Nadace Charty 77
Autor: František Janouch
MFDnes ze dne 2.7.2007