Respekt 25/2006
Podjatost soudce Rašíka
Další justiční fígl v procesu s Yektou Uzunoglem ukázal, že kurdský lékař nemá v Česku právo na spravedlnost.
Senát Obvodního soudu pro Prahu 4 složený z předsedy Mgr. Vítězslava Rašíka a přísedících Judr. Ireny Nechvátalové a Zuzany Semelové se pro podjatost vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení. Oficiální věta psaná právním jazykem opět převrátila život kurdského lékaře Yekty Uzunoglu.
Zpět do bodu nula
Jeho osobní drama započaté před dvanácti lety prokazatelně falešným a zmanipulovaným obviněním z těžkých zločinů jen tak neskončí. Mgr. Rašík a jeho dvě přísedící se zničehonic, po sedm let trvajícím Uzunogluově procesu, rozhodli, že dál pokračovat nebudou. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání a pro lékaře se případ vrátil do bodu nula. Tedy k novému procesu, který začne bůhvíkdy a může zase trvat řadu let.
Poslední den jednání. Soudní síň je zaplněna, mezi diváky jsou politické a právní celebrity. Senátoři Jiří Štětina a Karel Schwarzenberg, poslanec Svatopluk Karásek nebo třeba nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. V síni je patrné napětí mezi soudcem a obhájcem Yekty Uzunoglua Vladimírem Jablonským. Jedná se o Gurkana Gonena, což je klíčový svědek případu, který žije dlouhodobě v Česku, ale ani na osmé předvolání se nedostavil ke svědecké výpovědi. „Už vám nikdo nevěří, vážený senáte, že byste byli schopni ho sem dostat, ani česká policie, přitom bydlí pár desítek metrů od její služebny, to je nehoráznost,“ hřímá advokát Jablonský. „Pane soudce, konejte, pokud je svědek nedosažitelný, tak neodročujte, to můžete donekonečna, přečtěte Gonenovu výpověď, zákon vám to umožňuje a obžalovaný souhlasí.“ Soudce Rašík obhájcova slova zapíše, ale nakonec nařídí další jednání, dvě na červenec, dvě na prosinec. Tři dny nato dostal obžalovaný rozhodnutí soudu o podjatosti.
„Už nemám žádné právní možnosti dokázat svou nevinu, copak někdo ještě může věřit, že ještě nějaký soud někdy něco vyřeší?“ říká nešťastně Yekta Uzunoglu. Chtěl nechat předvolat svědky, kteří by pomohli odhalit, proč byl falešně obviněn a kdo všechno za tím stál.
Právo na svědky
Září 1994. Yekta Uzunoglu je zatčen. „Jeho trestná činnost nese všechny znaky organizovaného zločinu. Obchodoval se zbraněmi a drogami,“ píší noviny na základě tiskové zprávy ČTK, kterou tam poslal policista Jiří Gregor, jenž za zatčením stál. O měsíc později bylo vše jinak. Žádné drogy, ani zbraně, Uzunoglu má na krku tři vraždy, vydírání, mučení a tunely v českých firmách. Po půl roce neplatilo ani to: zůstalo jen údajné mučení Gurkana Gonena, o němž ovšem neexistuje žádná lékařská zpráva, potvrdil je pouze soudní znalec na základě policejních fotografií. Mimochodem soudní znalec letos před soudem připustil, že Gonenova zranění mohla být kašírovaná. Uzunoglu byl po dvou a půl letech propuštěn z vazby a obžalován.
V roce 1999 bere do rukou případ soudce Rašík, který se pokusil předat případ do Turecka – prý proto, že tam žijí svědci i obžalovaný. Byl to nesmysl, Uzunoglu žije v Česku, má německé občanství a většina svědků (kromě dvou) má také bydliště v republice. Vyšší soudní instance po několika měsících zkoumání rozhodla, že případ zůstane v Praze. V roce 2003 Rašík oznámil, že proces ukončuje – od činu uplynula dlouhá doba a tím bylo porušeno právo obžalovaného na rychlý a spravedlivý rozsudek. Proti tomu se Uzunoglu odvolal. „Jediná možnost, jak prokázat nevinu a zároveň vinu řady lidí, kteří se na manipulaci mého případu podíleli, bylo předvolat před soud desítky svědků, které odmítala policie vyslechnout, a také samotné policisty,“ říká. Jak víme, tu možnost nedostal.
A jak je to s tou podjatostí? Podivné. Vraťme se ještě o několik let nazpět. Když tehdy kurdský lékař zjistil, že bude souzen na Praze 4 (stíhán byl na Pra- ze 5), podal stížnost na podjatost soudu. Matka dalšího klíčového svědka – JUDr.Dany Křišťanové ( Kořínkové ) , která obviňovala Uzunoglua z vražd – byla soudkyní z Prahy 4 a Uzunoglua měli soudit její kolegové. Tuto stížnost pro podjatost Rašík i soud zamítli. A teď najednou, po sedmi letech, se vyloučil z procesu sám. Nikoli kvůli kolegyni Křišťanové, ale kvůli slovům obhájce Jablonského. „Obhájce zpochybnil nestrannost soudu a při vynesení rozsudku může být výrok soudu zpochybněn,“ vysvětluje Rašík. Zní to nevěrohodně, ale nikdo jeho rozhodnutí nemůže zpochybnit. Soudce dosáhl toho, co dával najevo od počátku: zbavil se citlivého a složitého případu. A zároveň prakticky zbavil obžalovaného lékaře práva na spravedlnost.
Jaroslav Spurný