Muž obviněný neprávem z vraždy už devět let čeká na spravedlnost

Kdo se bojí Yekty Uzunoglu ?

Spis kdysi novinami všestranně propíraného případu Yekty Uzunoglu (50) dokončí tento týden svoji devítiletou pouť po kancelářích české justice. Pražský soudce Vítězslav Rašík pošle pět tisíc zažloutlých stran na ministerstvo spravedlnosti, odkud budou po vyřízení formalit pokračovat do Turecka. Kurdský lékař s německým občanstvím, obviněný tady svého času z vydírání, pokusu o vraždu a mnohamilionových podvodů, se prostě nedočkal spravedlnosti. A bude na ni čekat zřejmě ještě několik let – stejně jako na možnou náhradu škody, kterou utrpěl zatčením a pobytem ve vazbě. Uzunoglu tvrdí, že přišel o 30 milionů dolarů. Je přesvědčen, že právě kvůli hrozící náhradě dělá zdejší justice vše pro to, aby případ pokud možno nikdy neskončil.

Ping-pong

“Nemám jinou možnost, než to předat do Ankary, téměř všichni obvinění i svědci se zdržují v Turecku, sem bych je asi nedostal, nemluvě o obrovských nákladech na řízení, museli bychom svědkům platit cestu a pobyt,” říká soudce Rašík.
Jenže předat celou zamotanou záležitost kolem doktora Uzunoglu (viz rámeček) do Turecka mohla justice už v roce 1997, poté co byl lékař očištěn od obvinění z podvodů a plánované vraždy. Situace byla stejná jako dnes. Proč to nikdo neudělal? “Tehdy to spadalo ještě pod městské státní zastupitelství,” říká Rašík, “zeptejte se tam.” Jenže na městě si taky myjí ruce. “Tím, že byl pan Uzunoglu zbaven obvinění z podvodu a vraždy, byla věc překvalifikována a podle zákona začala spadat pod obvodní soud, my jsme s tím nic nemohli udělat,” tvrdí městská státní zástupkyně Helena Čapková, která se k věci dostala v roce 1997. Dobrá, proč tedy spis neposlalo do Ankary státní zastupitelství na Praze 4, kde na něj padal prach tři roky? To není možné zjistit. Náměstek státního zastupitelství Drahomír Dráb, pod nějž případ spadá, se nechá zapírat. “Máte štěstí, pan doktor právě přišel,” říká nejprve přívětivým hlasem sekretářka. Když se ale dovídá, že se má mluvit o případu Uzunoglu, okamžitě otočí. “Pan doktor tu není, spletla jsem se,” končí hovor.
Soudce Rašík má případ na stole rok a půl. “Neprotahoval jsem to naschvál. Spis má pět tisíc stránek a já dělám měsíčně patnáct až dvacet dalších případů. Od léta zjišťuji, zda se to dá soudit v Turecku,” vysvětluje. Nemyslí si, že by byl případ nějak manipulován. “Případem se na základě stížnosti pana Uzunoglu zabývala řada různých inspekcí a manipulaci neobjevila,” dodává Rašík. Proč on sám na základě nových svědeckých výpovědí, které zbavují doktora Uzunoglu podezření, nedoporučí státnímu zastupitelství, aby stáhlo obžalobu? “To už nejde,” říká Rašík. “A ta nová svědectví opravdu nechci komentovat.”

Když jde o prachy

“Od roku 1997, když se obvinění rozsypalo jako domeček z karet, dávají všichni od kauzy ruce pryč,” říká Uzunoglův obhájce Jaroslav Hlávka. “Nejsem paranoický, ale začínám si říkat, jestli neměl Uzunoglu pravdu, když tvrdil, že jde o prachy,” dodává. S klientem, který teď žije v Německu, se už půl roku neviděl.
V létě 1994 se na Uzunogla – renomovaného obchodníka – obrátila společnost Škoda Praha s velkolepou nabídkou: aby za desetiprocentní provizi zastupoval její zájmy ve své rodné zemi. Podle smlouvy šlo především o dostavbu tepelné elektrárny Soma. Turecká vláda chtěla dostavět další tři bloky v hodnotě 300 milionů dolarů. Pokud by Uzunoglovi obchod vyšel, vydělal by miliardu korun. Měsíc po podpisu smlouvy byl ale zatčen a z obchodu sešlo: zakázku získala jiná česká “škodovácká” firma – Škodaexport. Její turecké zájmy zastupoval Jaromír Johanes, poslední ministr zahraničí komunistického Československa. V roce 1994 pracoval jako velvyslanec v Ankaře a tlumočníka mu dělal Yuordal Kayrhan, přítel Gürkana Gönena, muže, který byl v právě se rodícím “případu Uzunoglu” údajnou obětí a klíčovým svědkem. Gönen žil v Česku deset let pod falešným jménem Otan Göksel. Byl sem tehdy ilegálně vyslán komunistickou stranou. Jakékoli podezření na obchodní “likvidaci” Uzunogla popřel. “Stojím si za svým svědectvím, žádného pana Johanese neznám,” řekl Respektu před pěti lety. Jakoukoli účast na operaci proti Yektovi Uzunoglovi popíral tehdy i Johanes. Ten zastupuje zájmy firmy za Bosporem dodnes, jeho mobil ale není dostupný.
Škodaexport zakázku dostavby elektrárny Soma v roce 1996 získala – za 500 milionů dolarů, kromě toho spolupracuje s dalšími českými firmami na stavbě další elektrárny Afšin za 200 milionů dolarů. Deset procent z toho je opravdu hodně peněz. Yekta Uzunoglu chce v případě, že bude osvobozen, žalovat český stát o ušlý zisk.

Zátah na nevinného

Yekta Uzunoglu byl vzat do vazby v září 1994 a obviněn, že spolu s dalšími třemi muži měl v Praze unést, vydírat a mučit své tři spoluobčany. Navíc prý své přítelkyni a jejímu otci vyhrožoval vraždou. Také měl podvodem získat na čtyřech tuzemských firmách skoro 30 milionů korun. “Jde o organizovaný zločin, jsou v tom drogy,” tvrdil tehdy kriminalista Jiří Gregor a noviny případ popisovaly pod podobnými titulky. Během následujících let se obvinění začalo drolit jako zvětralá fasáda. S firmami, které měl Yekta Uzunoglu okrást, vedl obchodní spor a obchodní soudy mu daly v roce 1997 za pravdu – ve všech sporech konstatovaly, že v právu je kurdský lékař. Policie proto stíhání za podvod o rok později zrušila. Stejně tak se ukázalo jako falešné obvinění z pokusu vraždy, přítelkyně obvinění odvolala. Nakonec svědčili v Uzunoglův prospěch i tři spoluobvinění. Po odjezdu do Turecka v roce 1996 změnili výpověď – Yekta Uzunoglu s nimi prý při akci nebyl. Svědčili proti němu údajně ze strachu z české policie. Z vazby byl Uzunoglu propuštěn na jaře 1997.

Jaroslav Spurný