A komunista Bernard Kouchner? Nabídli mu funkci ministra zdravotnictví a on ji přijal! Skončil nakonec jako ministr zahraničních věcí Sarkozyho! Takto Mitterrand „zaintegroval“ jednoho revolucionáře za druhým ve strukturách státu, vedl je ke službám státu, pro který Mitterrand žil! O osudech každého z nich ve službách státu by se dal napsat dlouhý článek a zbytek života by asi už nestačil zahrnout všechny někdy úspěšné a někdy tragické konce jejich života, toho času v životě tolik nezbývá. Ale bylo po levičáctví, po touhách po revoluci, po revoltě a po komunismu nebo po spravedlivějším světě! 

Mitterrand před volbami mimo jiných nesčetných slibů ujistil voliče, že začne se zestátněním všech koncernů a bank. 

Ano začal. Prvním jeho činem bylo zestátnění banky pana Ruy de Rothschilda! Banku jednoho z Rothschildových, který kdysi dávno za své zásluhy o Franci dostal šlechtický titul a nesl šlechtické “de” před svým jménem. 

Z gigantického impéria, po tom, čemu byli vystaveni za Hitlera v celé Evropě, jim zůstala nějaká banka a zrovna na ni sáhl Mitterrand, jakoby chtěl dokončit to, s čím začal a co nedokončil Hitler! 

Při této příležitosti nelze necitovat jedu pasáž ze žalostného dopisu Ruy de Rotschilda: “Když on (Mitterrand) sloužil kolaborační vládě ve Vichy, já jsem se svým majetkem stál při de Gauelleovi v Londýně……a on nyní zestátňuje moji banku….” 

A jak se vůbec podařilo Mitterrandovi „utéct“ z německého lágru? Někteří židovští historici mají jiné vysvětlení, než je oficiální nám prezentovaná verze. 

 

Když nastoupil Mitterrand do funkce na druhé straně hranice ve vládě, seděl sociální demokrat Helmut Schmidt, kterého Mitterrand vnímal téměř jako nepřítele, ale přitom oba patřili do socialistické internacionály, ale nějaká socialistická internacionála ho zajímala opravdu ze všeho nejmíň.

 Jeho vztah k Německu se neuvěřitelné změnil po sesazení H. Schimidta a po nástupu Helmuta Kohla. S Helmutem Kohlem byli jak siamská dvojčata! Přiměl Helmuta Kohla, aby proměnili Evropské společenství na Evropskou unii, aby mohli společně ovládat Evropu. Toto bratrství pokračovalo až do roku 1990, kdy Německo dostalo historickou šanci se spojit. Najednou se Mitterrand spojil s ultrakonzervativní předsedkyní vlády historicky znepřátelené země. To jest s paní Margaret Thatcherovou proti Helmutu Kohlovi a proti sjednocení Německa.

Když to nemohl zastavit, tak se snažil všemi prostředky zastavit šíření vlivu Německa ve střední Evropě. Přiletěl někdy 20. srpna 1990 společně s páni Margaret Thatcherovou do Prahy. Přece to byl on, kdo jako jediný prezident Západu ještě před rokem přijal mluvčí Charty 77 a naivně si myslel, že v Česku mezi těmi Chartisty, které tak odvážně přijal, vznikne nějaký pocit vděku! Netušil, že ti jsou ještě rafinovaněji či vyčůranější, než je on. Ale společně 20. srpna k výročí okupace Československa sovětskou armádou s Thatcherovou, s Havlem a Dienstbierem oslavili to ano, oslava neškodí. 

Tehdy v těch týdnech se mělo rozhodovat, komu se bude prodávat Škoda Mladá Boleslav. Ze všech uchazečů zbývaly jen dva a to VW a Renault. Návrh Renaultu byl daleko rozsáhlejší a zahrnoval údajně Liaz, Karosu a Avii, která původně stejně byla jejich patent. A Renault vyráběl vskutku jak osobni, nákladní, středně velká nákladní auta, ale též autobusy, kdežto VW jen osobní auta. Ve stejných hodinách jako Mitterrand a Thatcherová přiletěl do Prahy „údajně” šéf VW. 

Co vykládají “zlé jazyky”, radši nebudu citovat, abych se nevystavil nějakému dalšímu stihání. Ale jeden z těch zlých jazyků nebyl nikdo jiný, než Dr. Kopecký, ředitel zahraničního obchodu Škodovky. Nakonec zůstal u Škodovky až do smrti….. 

Údajně “Ti jedni měli plno politických keců, ale ten druhý to, co platí v Česku….” A tak dva státníci, jeden socialista a druhý ultrakonzervativní, se vrátili do svých domovů s prázdnýma rukama….. Vliv SRN směrem do střední Evropy pokračoval jako tsunami… 

Když ani toto Mitterrandovi nevyšlo, tak se dle všeho dohodl s Helmutem Kohlem, že najde cestu, jak podporovat jeho volební kampaně proti německým Socanům, ale údajně jen když dá východoněmeckou rafinerii Leuna francouzské naftařské společnosti Elf i pro otevření čerpacích stanic, což se dle všeho pak stalo…. Tato aféra se zapsala do dějin jako Leuna-Afera, kdy jen v letech 1992-1993 bylo zaplaceno 47 milionů eur z černých trezorů francouzské naftařské společnosti Elf! 

Tak realistický neboli nacionalistický byl Mitterrand. 

Mitterrand učinil vše, aby francouzský stát zesílil a nikoliv, aby ve Francii vládla větší práva či spravedlnost pro lid.