Nebudu se tady zabývat s dějinami a vznikem Sociální demokracie, ale jen tím, jak byla během II. světové války a následně objevena Sociální demokracie jako záložní a dobře sloužící kůň das Kapitalu. Nejdřív na tohoto ke službě připraveného a na službu třesoucího se koně přišel švédský kapitál a již během II. světové války ho poslal do vlády k vyzkoušení jeho schopností. Tak švédská Sociální demokracie dokázala to, co by konzervativní strany asi nikdy nedokázaly. Zpevnila “neutrální” postoj Švédska a zvýšila dodávky všeho potřebného – a toho bylo sakra moc – oběma válčícím stranám. Byli přece neutrální. 

Nikomu ze Socanů ani nenapadlo prošetřit či vyšetřovat, třeba kdo a jak dovolil Hitlerovským vojákům, aby jeli s vlakem přes Švédsko do Norska a podobné “nepodstatné” aktivity…. 

Víc než 40 let švédští Socani sloužili švédskému kapitálu tak vzorně jako žádná jiná strana a z těch nahrabaných neuvěřitelných prostředků ve jménu neutrality něco dali národu jako sociálnímu státu, kapitál byl vhodný, přece oni kapitálu přinesli tolik a ještě na stříbrem tácku, že něco z toho mohl jim odpustit, jen aby rozdávali národu. 

Když už válka nebyla a když už při obnově jak západní, ale i východní Evropy bylo dodáno ze Švédska vše, co bylo potřebné při obnově zničené Evropy, Olaf Palme přišel na nápad, jak dodávat jako člen nezávislých států, což jejich počet byl tehdy větší než počet států NATO a Varšavské smlouvy dohromady. Byl to neuvěřitelný nový trh, který otevřel Olaf Palme ke svému kapitálu, ale Palme si v návalu euforie sloužící svému kapitálu neuvědomoval, že se struktura kapitálu ve světě proměňuje a chtěl třeba svá nadzvuková letadla dokonce vyrábět v Indii, či se Sovětským svazem vyvinul gigantické projekty a nepočítáme – li k tomu ještě Čínu atd. V tom okamžiku byl nejvyšší čas, aby mu nadnárodní kapitál řekl „stop“, jdeš se svým národním kapitálem moc daleko a jednoho dne, kdy vyšel se svojí manželkou z kina, byl na ulici zastřelen. Švédští vyšetřovatelé patrně již měli zadání a z té brutální vraždy okamžitě jako jasnovidci obvinili nevinného Kurda a zahájili hon na čarodějnice ve Švédsku, hon na Kurdy. Hlavní vyšetřovatel pan Holmer vyslechl stovky svědků, ale na paní Palmovou, která byla u vraždy přítomna, zapomněl… Gigantické obchody byly zmařené a švédský kapitál se musel stáhnout do jemu určených hranic, do svých mantinelů…. 

Od té doby se švédští Socani dostali do polohy záložního koně a v brzké budoucnosti švédský kapitál, který se stal součástí globálního kapitálu, nebude potřeba ani jako záložního koně … 

V Německu po válce dlouho Německo – Americký kapitál Socany nepotřeboval až do roku 1966, kdy z důvodu poválečného vývoje narůstaly sociální problémy, které konzervativní politické strany nebyly ve stavu řešit a tak byly nuceny poprvé vytvořit se Socany tzv. velkou koalici, když už sociální revolta klepala na dveře. 

Kapitál potřeboval navenek na ministerstvo zahraničí jiné tváře než konzervativce, sice pokud možno liberály, socany jednak k vyřešení nevyřešených sociálních problémů a těž ke snížení napětí s východem, a tak byla založena Socansko – Liberální koalice. Zboží se přece prodávalo lépe do zahraničí s liberálními tvářemi než s konzervativci. Po traumatech s hitlerovskou minulostí potřeboval německý kapitál navenek liberální tvář, aby mohl nalákat do svých podniků třeba i arabský kapitál. Tak pokračovali ke spokojenosti všech, než to Willy Brandt začal přehánět se svou východní politikou a s teorií sever -jih. Odhalilo se, že při jedné návštěvě do Norska, odkud pocházela jeho manželka, se v jeho blízkosti pohyboval státní úředník – agent východního Německa Günter Guillaume. Místo, aby resignoval ministr vnitra, kouzelník v politice Hans-Dietrich Genscher, který byl odpovědný za prověrky státních úředníků v předsednictvu vlády, tak resignoval chudák Willy Brandt, ani to, že byl nositelem Nobelovy ceny míru, ho nezachránilo před předem připraveným komplotem a pokračovalo se v cestě získání nových trhů s daleko pragmatičtějším, racionálním politikem Helmutem Schmidtem! A ten začal mimo jiné dobývat Čínu pro kapitál své vlasti! 

A to až do roku 1982, kdy najednou bylo nastoleno umístění raket Pershing s jadernými hlavicemi na území SRN, proti kterému byla valná část socanů a z čistého nebe, z ničeho nic se koaliční partner Liberální strany pod vedením Hans-Dietrich Genscher stáhl z koalice! Byl to šok! Hned ale ta stejná strana uzavřela s konzervativci dohodou a pokračovali ve vládnutí s nimi. Takže i tak racionální – pragmatický politik jako byl Helmut Schmidt, se už nehodil USA vedených tenkrát Ronaldem Reagenem a tím Kapitálu, který si vzal do hlavy, že zničí komunismus, to jest největší zlo.